Když jsem 19. 8. 2005 spouštěla angelic-perfection.net, všichni jsme měnili domény a subdomény každých pár měsíců a jsem si jistá, že mě ani nenapadlo, že by mi moje první doména mohla vydržet nějak dlouho. Už vůbec ne, že třeba deset let! A here we go.
Pamatuju si to úplně živě. To, co je v současné době záležitost pár kliků a asi minuty a půl tehdy znamenalo po úspěšným odeslání registračního formuláře vyplňovat s tátovou asistencí příkaz k úhradě na papír, odnést ho osobně do Spořitelny, čekat několik dní na provedení platby a potom myslím ještě dalších několik na aktivaci všech služeb. Pipni v tu dobu na freehostingu nepodporovalo php, takže o vysněným redakčním systému CuteNews jsem si mohla nechat zdát a bylo pod pohrůžkou zablokování služeb zakázaný psát jim na podporu. FTP přístup přes Internet Explorer byl takovej hell, že jsem si už po pár dnech to random vygenerovaný heslo pamatovala nazpaměť a pamatuju si ho doteď. Upřímně doteď nechápu, jak jsme ve třinácti letech zvládli tak nějak sami pochopit, jak tyhle věci fungujou a k tomu si od nuly nakódovat stránku. Myslím, že to muselo stát šílený úsilí, navíc když vezmu v potaz, jak maličko jsme třeba uměli anglicky. Museli jsem bejt fakt cool děti, jednou bych takový chtěla :D Už jsem něco málo natrénováno měla, protože angelic jsem spouštěla s layoutem zarovnaným na střed, což kdo blogování v té době pamatujete, to byl vždycky záhul, žejo :D Nikdy jsem se nespokojila s málem, haha.
Založit si blog byl jeden z nejlepších nápadů, který jsem měla. Vážně. I když se doba hodně změnila a s ní důvody, proč lidi blogy píšou a mě občas zamrzí, že jsem nezačla nikdy pracovat na tom “posunout ho někam dál,” ve výsledku jsem ráda, že zůstal opravdu hodně osobní. Hodně často se ke starším článkům vracím, když něco hledám, a pokaždý si připomenu drobný detaily, který by jinak dávno skončily v propadlišti dějin. Detaily, za který jsem moc vděčná, chyby, ze kterých jsem se poučila, překážky, který se podařilo překonat. Je fajn zpětně se podívat, jak se člověk vyvíjí, jak se mění jeho záliby a priority. Je skvělý, když si uvědomím, jaká přátelství, známosti nebo setkání mi blog přinesl, jsem ráda, když se dozvím, že články zároveň někomu pomohly a možná ještě o něco víc, že pár z vás se sem vrací pravidelně jen tak, protože je prostě zajímám. Děkuju! Lichotí mi to a motivuje mě to nepřestávat s psaním. Stejně jako před deseti rokama se raduju z každýho novýho komentáře a zajímá mě, kdo sedí “na druhým konci drátu”. Z angelic se stala neodmyslitelná část mýho života, dělá mi radost a ta databáze příspěvků je jednou z nejcennějších věcí, který mám :)
Posílám pozdrav z Thajska! Cesta z Austrálie (v posledním článku) sem na sever Ko Samui byla ještě dlouhá a hodně zajímavá, všechno bude! Mějte se krásně :)
A bonus na závěr :) Včera mě to zaměstnalo na pěknou chvilku, ale nakonec jsem se v hloubi externího disku dopátrala – tady je přesně ta Cass, která si angelic-perfection.net založila :)
15 Comments
to je uz doba! a stale te sleduju draha :) tve cestovatelske zapisky jsou skvele. xx
Tvůj blog je pro mně unikát. Ještě jsem nenašla žádný jiný, který by mně tak moc bavil :-) Pokaždé, když zveřejníš nový článek, tak z něj mám vždycky radost, protože to pokaždé stojí za to (zvlášť od té doby, co cestuješ po NZ atd.)! Inspirativní, pozitivní, krásné… Přeji ti nesmírné množství nových zážitků a dobrodružství a předem děkuji za to, že se o ně na blogu podělíš :-)
Ps: jéé, super, že konečně existuje FB stránka angelic-perfection :-D :-)
vse nejlepsi k narozeninam :)
První kulatiny! Děkuju :)
tvl, CuteNews <3 a programování .php :D taky nechápu do teď… tak přeju dalších 10 let minimálně ;)
Viď! A určitě tam bylo mnohem víc takových věcí, že bysme se u toho všichni plácli do čela jakože: “No jasně!”
Díky!
Mam z tebe radost Cass, at vsechno jde stale podle planu. Jak te sleduju v posledni dobe, mam pocit, ze cestovani je jediny, co me kdy delalo stastnou. Musim se k tomu vratit. Skvely fotky.
Děkuju moc, Terez. Musím říct, že si to hodně užívám a ačkoli mi ten rok nachysal spousty překážek a byl plný práce, stejně mám celou dobu takovej pocit, že jsem spíš na dovolený a každý den, možná v ty těžší naopak mnohem víc, jsem vděčná za to, co mám. Možná dobře, že sis to uvědomila takhle relativně brzo a hlavně zníš, že jsi o tom dost předvědčená – asi budeš muset zase sbalit kufry? :)
Gratuluju k výročí a doufám, že ještě hooodně let blogovat budeš, protože tvý články jsou inspirativní, že mám vždy při pročítání zabalit kufr a někam vypadnout. Sleduju tě už tak 5 let pravidelně, což samo o sobě vypovídá, že mě blog baví. Víc takovejhle blogů :)
Tvůj blog už sleduju pár let, ale až teď mě to donutilo napsat komentář. Deset let je dlouhá doba, jen tak dál :). A tvůj blog je jeden z mála, který je osobní a aktuální, škoda, že takových blogů ubývá a nahrazují to fashion nebo beauty blogy, což je pro mě nezajímavé :).
Blahopřeju :) úplné začátky nepamatuju, ale od doby, co tvůj blog sleduju, se vždycky ráda vracím <3
Všechno nejlepší k “narozeninám”! Mám to s blogem hodně podobně, letos už to bude 12 let a je to pro mě taky takovej deník:-). O tom posouvání blogu dál teď hodně přemýšlím, tak uvidíme, co z toho bude. Užívej Thajska a cestování! :-)
Gratulujem:)) ja si to tu mozno aj pamatam tych 10 rokov dozadu, vzdy som ti zavidela design :D
10 let ubehlo jako nic!! :-) gratuluju :-) moc ti to slusi na te plazi, raj proste :-) ctu te asi od zacatku a jsem moc rada, ze se zname a ze to vsechno vydrzelo :-) fotka na konci je bozi :-D vsak moc ses nezmenila, takhle si te ja teda celkem pamatuju :-))
Super vzpomínací článek (a boží fotka ;)) :) Trochu mě mrzí, že “bloguje.cz”, kde jsem začala já, před lety prostě zrušili. Zálohu sice mám, ale je to jiný, než se ve vlastní historii moct hrabat na netu…
Tak ještě hodně úspěšných problogovaných let přeju! ;)