Protože “job hunt” začíná být čím dál aktuálnější téma a myšlenku na něj nedokážu po zkušenostech z Christchurch vyhnat z hlavy, ráno během hodiny nad hrnkem výbornýho kafe v přátelský hipsta kavárně Demi-urgos v Hamiltonu upgraduju taky K. životopis a dělá mi radost, že to dokáže ocenit. Na další dvě hodiny se bez problému ztrácíme mezi studenty ve Wintec library, protože je pro mě docela zásadní opravit si osobní web / portfolio, na kterým jsem si před pár dny odpálila styly, a připravit svoje CV k tisku. Všechno pak velmi profesionálně necháváme vytisknout ve Warehouse stationery, načež velmi profesionálně #2 stříhám vizitky ručně chirurgickýma nůžkama. Ve výsledku to všechno vypadá krásně, tak co.
Oba máme pocit, že na nás něco leze, takže nemáme moc chuť podnikat nic moc náročnýho. Protože o Hamiltonu jsme dostali informace na škále od “nastěhujte se tam!” po “jestli budete projíždět skrz, hlavně nezastavujte,” zvědavost nám nedá a procházíme si centrum města. Pravda, že koncentrace Maorů je větší, než ve všech městech, který jsme doposud navštívili, ale jinak působí naopak celkem sympaticky, i když za teplýho slunečnýho dne jen málo měst vypadá jako úplnej průser.
Co mě v Hamiltonu upřímně nadchlo, byly Hamilton Gardens. Jen tu “stylizovanou” část jsme procházeli snad dvě hodiny a já jsem si v uličkách mezi vysokými živými ploty a maličkými zahrádkami připadala jako Alenka v Říši divů. Očividně jsem nebyla první, protože po chvíli jsme narazili na sochu Kloboučníka s mým oblíbeným citátem od Lewise Carrolla:
“If you don’t know where you are going, any road will take you there.”
Hamilton Gardens byly v pozdním odpoledni krásný, tichý místo, kde máte pocit, že relaxujete, nasáváte energii a vnímáte všudypřítomnej klid a mír. Blízko podobnýho místa bych si přála jednou bydlet.
Nechápu, jak jsem celej svůj dosavadní život mohla žít v tom, že nemám ráda rajčatovou polívku. Vždyť ta chuť je úplně geniální!
No Comments