Vstala jsem po pěti hodinách spánku v 7.15. Do noci jsem se snažila dokončit co nejvíc práce na počítači a dopoledne jsem věnovala tomu samému v kombinaci s odbíháním k pračce a balením kuchyně. Pan Paret by si přišel na svý, posledních “pár věcí” nám zabralo víc času a vyžádalo si víc námahy, než sbalit “všechno” den předtím a původní představa odjezdu během dopoledne byla víc než vtipná. Moje první “stěhování”, respektive balení domu v životě. Neumím si představit stěhování v Čechách, když tady jsme měli pocit, že nemáme skoro nic a stejně nám to zabralo dva dny, naplnili jsme čtyři popelnice odpadem a pěkně zásobili charity shop o dvě ulice vedle.
Úspěšně jsme vrátili dům, prý jsme byli “excellent tennants and I really wish you were staying” a ve tři jsme za sebou oficiálně a trochu smutně zabouchli dveře na Hereford Street. Stavili jsme se nakoupit pár emergency tuňáků (a Jirka ve snaze zajistit si budoucnost seškrabával los ještě, než jsme odemkli auto na parkovišti) a po tolikátý najeli na State Highway 76, která nás vyvedla z Christchurch. Bylo to zvláštní a bylo nám z toho fakt trochu úzko. Většinou lidi jsou fakt rádi, že mají dobrou práci a skvělý bydlení a držej se toho. A my jsme to dobrovolně zahodili a stali se opět nezaměstnanýma bezdomovcema. Náš čas je omezenej a roadtrip po Jižním ostrově, na který jsme se těšili tři měsíce, právě začal.
“Vždyť máme VaNZe…”
Před dvěma dny oficiálně začal podzim a poslední týden to podle toho vypadá. Je většinu času zataženo a často pršelo, ale trochu to připisujem i bouři, která se prohnala Pacifikem a věříme, že se ještě udělá líp. Každopádně na cestování je nejvyšší čas vzhledem k tomu, že míříme na jih, kde je výrazně chladněji.
Cestou jsme sháněli rychlovarnou konvici s nižším příkonem, abysme ji mohli použít v autě s inverterem, který zvládne maximálně 1500 W (strašně jsem kluky pobavila přeřekem na video), a nepořídili jsme. Ale kdyby náhodou french press naše kempovací výbava obsahuje. Noaco že nemáme příbory.
Zjištění dne: Když jíte okurku v autě, pravidlo tří vteřin neplatí. Ani když jste si předtím ty koberečky vyluxovali.
Upekla jsem na cestu ovesný sušenky s burákovým máslem (taková z nouze ctnost, abych spotřebovala zbylý ovesný vločky, zbavila nás láhve od medu, ve který bylo na dně, posledních pár datlí, hrstičky borůvek, co jsme měli z nějakého předchozího pečení v mrazáku, a půlky nesolenýho másla, abysme to všechno nemuseli tahat s sebou nebo vyhazovat) a K. povídal, že to je tak dobrý, že není možný, abych to upekla. Díky :D <3
Co se týče poznávání, náš dnešní cíl byl dostat se co nejdál směrem na jih. Cestou jsme krom extrémně chlupatých divokých krav a naopak úplně holých ovcí a naší oblíbené obří sochy lososa v Rakaie nic moc zajímavýho neviděli, jeli jsme cestou, kterou už jsme párkrát projeli v rámci jiných výletů a bohužel zrovna nějakými kouzelnými výhledy neoplývá, ale v tomhle směru není moc na výběr :) Ale alespoň jsme věděli, kde se stavit na výborný kafe (v Salmon Tales v Rakaie – mají kávu z pražírny l’Affaire, můj novozélandskej top) hned za nejdelším novozélandským mostem. Velký překvapení nás čekalo po příjezdu do Oamaru, kam jsme se dostali za soumraku. Tolik historických budov, tolik různorodý architektury.. Jeli jsme se podívat do Penguin Colony a hodně nás zaujala budova už bohužel zavřeného Steampunk HQ (pokud jako já nevíte, co je steampunk, tak ve zkratce jsem to pochopila jako – vyznavači odpustí neodbornost – odvětví sci-fi vycházející z viktoriánské Anglie zahrnující právě neobvyklá parou poháněná zařízení).
Spát dneska budeme v Campbells Bay kousek pod Oamaru. Je to campsite na břehu moře (prosím, ať je to taky tak krásný, jako v Kaikouře!), kde můžeme být přes noc i v non-self-concained autě za doporučený příspěvek 5 NZD / vozidlo.
Právě nás předjelo auto, co mělo na korbě čerstvou jelení hlavu.
No Comments