V úterý ráno jsme se dlouho nemohli vyhrabat, probral nás až telefon od známého, že nedalekou ves v noci zaplavila vlna vody a bahna, že by nebylo od věci se tam vypravit. Na facebookové stránce města jsme si informaci ověřili, sbalili jsme narychlo sebe, nějaké lopaty, hadice, vapku, holínky a vyrazili. O kilometr dál by člověk nevěřil, že někde může být taková katastrofa, navíc jako následek hodinového (!!!) deště.
Přijeli jsme docela pozdě, chvilku před polednem, přičemž v Zeměchách se údajně pracovalo už od noci. Našli jsme velitele zásahu, zapsali se jako dobrovolníci a nechali se “zaměstnat” na prvním potřebném místě, dál jsme se pak přesouvali se skupinou ostatních. Voda opadla, ale v ulicích, na dvorkách, zahradách i ve sklepech zůstala cca patnácticentimetrová vrstva měkkého lepivého bahna. Bylo potřeba odházet ho od budov a všemožných rantlíků, aby ho mohly nabírat bobcaty. Těm se ale stejně muselo hodně pomáhat lopatami, dokázaly jej spíš jen shrnout a po naplnění lžíce lopatami zvedat na návěsy k odvozu. Bylo nutné dostat všechen ten materiál z ulic, aby ho technika zbytečně neroztahovávala dál a aby bahno nezaschlo, bylo totiž opravdu horko.
Pomáhali jsme také u domu, kde měla rodina v suterénu dva obytné pokoje, ze kterých bylo potřeba vyházet úplně všechno – knihy, elektroniku, gauč, matrace, klukům se prý povedlo zachránit snad jen oblečení.
Pán v PLL dodávce se musel asi hodně divit, když najednou z klidu v širokém okolí přijel do takové spouště.
Zaměstnanci technických služeb i hasiči dělali co mohli, překvapila mě absolutní absence dobrovolníků – na to, kolik lidí na Facebooku vidělo a komentovalo fotky… Přitom vážně každá ruka dobrá, docela bych řekla, že i ta moje, která měla co dělat, aby lopatu s nákladem párkrát zvedla. Musela jsem často střídat za koště :) Místem projelo za den tolik aut, často to vypadalo, že se lidé vážně přijeli podívat, jak to tam vypadá, ale že by někdo přiložil ruku k dílu, ani nápad. Vážně jsem čekala větší dobrovolnickou účast, než nás dva, bohužel, takový jsme asi prostě národ.
Upřímně, když jsem viděla, jak neskutečně pomalé a vysilující bylo likvidovat spoušť v pár ulicích malé vesnice, nedokážu si představit, jak jsme mohli dát republiku dohromady po povodni v roce 2002. Bylo mi deset, tolik jsem to asi nevnímala, nebo si to možná spíš už nevybavuju..
Kdyby někoho zajímalo víc, oficiální reportáž lokální televize tu a víc fotek na FB města tu.
3 Comments
To je super, že jste šli takhle pomáhat :)) Klobouk dolů
Jste super, četla jsem o tom, ale bohužel bydlím daleko. Jinak když je něco v okolí, také chodím pomáhat. Dneska už se na to většinou každej vykašle a řekne si jenom “pomůže jim někdo jinej” a potom to dopadá tak, jak to dopadá :/ Jste super! :)
Jste báječní!