Septeber 22, Thursday

Jsem úspěšně odimatrikulovaná i povinně odškolená a už fakt asi do tý školy nastoupit budu muset, děsí mě to.

Pondělní imatrikulace byla docela zlo. Hodina zjišťování, kolik z nových vysokoškoláků není schopných přečíst si na dveřích, na které sedačce mají sedět, a zda-li byli vůbec ochotni dostavit se, následná dvojí kontrola a hodinové předávání indexů. Asi to k tomu patří prostě. Slíbila jsem, že udělám maximum proto, abych dostudovala a následně využiju svoje znalosti ke konání dobra. Nejsem si vůbec jistá, že jsem udělala dobře, ale nedali nám na výběr :D

Nelíbilo se mi, že jednoho kluka vyhodili kvůli tomu, že měl conversky, ale všechny ty holky v béžových nebo šedých džínách byly úplně v pohodě ve společenským oděvu. Pf.

Dvě hodiny volna, venku zima a déšť. Měním podpatky klouzající na mokrých kočičích hlavách za baleríny, ve kterých mi během třiceti vteřin čvachtá. Tohle jsem nevychytala. Plnohodnotný oběd v McCafé – cappuccino a croissant s Nutellou. Přesně tohle jsem potřebovala, víte, jak potěší, když vám na to cappuccino udělají ještě kytičku z čokolády, i když vůbec nemuseli a tak. A vůbec prostě, něco teplýho a sladkýho pro Lucii s mokrýma botama.

Zastávka v Luxoru a snaha neutratit majlant za další “strašně potřebný” kancelářský a psací potřeby. Náhodná srážka s kolegyní z práce, společná cesta vyzvednout si v práci předem vybrané a zarezervované oblečení. Pár hodin brzo odpoledne v Nebi s neznámými lidmi se školy. S těmi, se kterými jsem se tak trochu seznámila, se zrovna budu maximálně míjet na chodbách. Mám úplně nějakou super schopnost seznamovat se s těmi, kteří buď chtějí / jsou na jiné fakultě / oboru, nebo se jim pro jistotu vůbec nepovedly přijímačky. A bylo to tak na kurzech, na přijímačkách, a teď to samý :D

Úterní povinné školení. Rychlík pro jistotu nejel a osobák měl zpoždění. Takže zpoždění + jsem na jiné lince metra (rychlíky jezdí na Hlavák, osobáky na Masaryčku), než potřebuju, ideální stav :D Stihla jsem to, ale těsně. Nekonečná cesta na Chodov, hodina velmi přínosného plkání o dalších školních klubech a než konečně přišly na řadu ženy z knihovny a IT oddělení, které možná měly nějaké informace, které budeme časem potřebovat, byli jsme všichni ve stavu, že nám proud slov šel jedním uchem dovnitř, druhým ven.

V Paulovi na Chodově jsem zahlédla Vandu, chtěla jsem si u ní něco koupit na cestu, abych měla záminku se na ni jít alespoň rychle podívat, ale než jsem si doběhla pro modré šaty, které všude jinde měli jen ve velkých velikostech, zmizela, a ani po pár minutách se neobjevila, tak vím pro příště – nesmím z ní spustit oči a jednat rychle :D

Mám ráda ten svetr. I když mi přidává asi deset kilo.

Musela jsem se odměnit za další měsíc, co jsem se nevykašlala na práci. Školní kabelka jako motivace od mamky :) Z tý mám fakt radost. A taky z těch šatů, jsou super podzimní, s dlouhým rukávem (jak vidíte :D) a teplý. A taky z peněženky, kterou sháním už jakou dobu a z maličký zlatý taštičky s reliéfama koníků. Ale to neuvidíte. Aspoň né teď.