První dojmy ze života v Norsku

Zní to neuvěřitelně, ale dnes jsem v Bergenu přesně dva měsíce. Tenhle článek jsem rozepsala chvilku po příjezdu, ale až včera jsem si našla čas projít všechny fotky, které jsem za tu dobu nashromáždila – ačkoli to asi zní jako blbá výmluva, to je takový můj blok psaní. Možná je na čase se o první dojmy z Norska podělit? :)

Je dlouho světlo (už neplatí!)
Ačkoli Bergen od polárního kruhu dělí ještě skoro stejná vzdálenost jako od České republiky, rozdíl v délce dní jsme v létě poznali okamžitě. Ještě v srpnu, když jsme přijeli, se stmívalo před desátou a ráno slunce vycházelo podobně jako v Čechách. Bylo to zvláštní, pořád jsem měla pocit, že je odpoledne, zatímco „oficiálně” byl skoro čas jít spát. Ale asi by mi to vůbec nevadilo, zůstávala jsem produktivní a akční mnohem dýl. Bohužel s blížící se zimou to bude brzy vykoupené výrazně kratšími dny, ale bylo zajímavé to zažít.

Prší
Jsou věci, který můžete tisíckrát číst a který přesto nechcete přijmout. Bergen se dlouhodobě umisťuje na předních příčkách žebříčků nejdeštivějších míst v Evropě a když prší, stojí to za to. Neprší totiž jen zeshora, ale taky zleva, zprava a možná i zespodu. Všichni se snaží vychytat nejúčinnější úhly deštníků a i tak se jich všude válí spousta rozbitých :) Na přelomu srpna a září nepřestalo pršet dva týdny v kuse a to prý si nedokážeme představit, jaký je třeba listopad. Zatímco místní si s tím hlavu nedělají a svůj pravidelný běh si jdou užít bez ohledu na srážky, s ostatními výměnnými studenty jsme se shodli na tom, že semestr je na to, abychom si na to zvykli, prostě málo. Ale ta radost z každý chvíle, kdy neprší? Jdu do školy a neprší, yay! Jdu z nákupu a nepřijdu mokrá na kost? Yay! Je víkend a vypadá to, že nebude lejt od rána do večera? My máme TAKOVÝ štěstí, povinnosti jdou stranou a MUSÍME na výlet. Norské počasí rozhodně naučí radovat se z maličkostí :)

Pokémoni jsou „a thing”
Ok, jsem přesvědčená, že to je chvilková záležitost, ale stejně jako jsem zmiňovala v příspěvku z Dánska, Pokémon Go je v Norsku vážná věc. Taková, že se v úvodní uvítací prezentaci o škole dostal na čtvrtý slide. Hned za Welcome to Norway, Welcome to Bergen a Welcome to NHH jsme se dozvěděli o tom, jaké pokéshopy a gymy se nacházejí na půdě campusu a v jakém levelu je naše koordinátorka.

V neděli je všechno zavřené
…a v sobotu je otvírací doba zkrácená. Výjimku tvoří benzínky, obchody s potravinami menší než 100 m2 (= pár trafikoobčerstvení 7eleven a Narvessen v centru města) a květinářství. Takže víkendový výlety „za kulturou do OC” se tu nepořádají. Některé další národy jsou na to zvyklé, ale pro nás na to zapomenout může být celkem nepříjemný.

S alkoholem je to složitý
Aneb pro víno si do večerky neskočíte. V obchodech s potravinami se smí prodávat jen pivo, cidery a takové ty míchané drinky, jednoduše věci, ve kterých obsah alkoholu nepřesahuje 4.75 %. Navíc jen do osmi hodin večer, v sobotu maximálně do šesti. Nápoje s vyšším obsahem alkoholu koupíte jen ve speciálních obchodech. V okruhu 5 km kolem Bergenu, druhého největšího norského města, jich najdete celých pět.

Umí anglicky
Norsko je první ne-anglicky mluvící země, kde žiju delší dobu. Vybrala jsem si ho i právě z důvodu menší jazykové bariéry, ale tou úrovní jsem vážně překvapená. Každý umí anglicky. Děti, důchodci, lidi, kteří by to vzhledem k povaze svojí práce absolutně nepotřebovali. Samozřejmě, že mě zajímalo, jak to je možné, jak se tedy učí, protože tohle chceme přeci taky. Odpověď většiny lidí zní, že jen ze školy to nemají – podobně jako třeba v Nizozemsku Norové nedabují zahraniční pořady, od dětství jste v denním kontaktu s angličtinou v televizi a prý to dělá vážně hodně. (Note to self: Jestli někdy budu mít děti…)

Všichni jsou neuvěřitelně fit
Nemůžu si odpustit další podobnost z Dánskem – lidi jsou tu opravdu aktivní. V tělocvičnách a posilovnách se dveře netrhnou a na hory, které obklopují město, nevylezli jednou se školním výletem, ale pokud počasí alespoň trochu dovolí (a že tu mají měřítka o dost posunutá), vyběhnou (mnozí k mému nepochopení doslova) některou z nich běžně i po práci. Nebo před prací. Nebo přes oběd.

Lidi jsou milí a dělají věci s láskou
Celkově mi Norové připadají míň uspěchaní a utahaní, mnohem víc v psychické pohodě. Vypadají, že mají rádi svou práci a jsou na ni pyšní, ať už jsou profesory na univerzitě nebo doplňují zboží v malém supermarketu naproti ní. Pokud bych měla zmínit někoho extra speciálního, neznám snad člověka, který by byl víc „na svým místě” než Norunn, koordinátorku výměnných studentů. Trpělivě odpovídá už od jara na všechny naše e-maily, na jejích bedrech bylo dostat k nám všechny důležitý studijní informace a vyřešit všechny naše problémy, každou chvíli je s někým v přátelským hovoru někde po campusu, poradí i s nemožným (jak vyřešit proclení zásilky, když všechny informace a dokumenty jsou v norštině :D), dá vám jablka ze zahrádky nebo malou masáž zablokovanýho krku (to říkala Bree!) a ještě nám v deset večer napíše na Facebook, ať nezapomeneme sledovat nebe, že je vyhlášený „aurora alert“, tedy že reálně hrozí, že bude vidět polární záře.