Places to see around Christchurch, New Zealand

Pár dnů nefungoval web, vím – celou dobu jsem se to snažila napravit. Nejdřív to byla spousta dnů přesvědčování pracovníků supportu Envato marketu o tom, že jsem to opravdu já, kdo se snaží do účtu založenýho z Evropy přihlašovat z NZ, pak o tom, že ať jim systém říká cokoli o tom, že mi verifikační e-maily byly odeslaný, nepřichází. A posledních pár hodin to bylo o tom přepracovat šablonu znovu k obrazu svýmu, teda do tý podoby, na kterou jsme všichni zvyklí. Ale snad už fungujeme a doufám, že to chvíli vydrží :)

Já jsem o tom vůbec nepsala, ale během našich pěti měsíců v Christchurch jsme se snažili využít skoro každý víkend nebo volno k tomu, abychom se někam podívali. Našli jsme si tak oblíbená místa, na která jsme se rádi vraceli, přímo v Christu a sjezdili jsme zajímavosti v celkem dost velkým okruhu. K. nedávno zjistil, že to vůbec nemáme zdokumentovaný – a já jsem si uvědomila, kolik času jsme v poslední době strávila listováním travel blogy, abych nasbírala nový informace o místech, kam se chystáme. Přijde mi, že i kdybych krom toho, že si budu moct zážitky připomenout sama, měla tímhle postem pomoct jen jedinýmu člověku, stojí to za to a trochu tak vrátím světu nějaký informace :) A tak jsem slíbila, že to alespoň stručně sepíšu a jestli zrovna přemýšlíte, kam na výlet z Christchurch, snad najdete nějakou inspiraci a místo, kde jste ještě nebyli.

[edit] Stručně to nepůjde. Nebo alepsoň ne rychle a snadno. Po dvou hodinách psaní mám sekci Christchurch a alespoň vyjmenovaný ostatní místa, který bych ráda zmínila. Kdy jsme tohle všechno stihli? [/edit]

Dám tu abecední seznam toho, o čem budu psát, pro představu a lepší orientaci: Akaroa, Castle Hill, Cave Stream, Diamond Harbour, Hagley Park, Hanmer Springs, Kaikoura, Lake Coleridge, Lake Tekapo a Pukaki, New Brighton Beach, Rangitata, Scarborough Beach, Tasman Glacier, Taylors Mistake, Temple Basin, Victoria Park, Waimakariri River

— PŘÍMO V CHRISTCHURCH (pod hodinu autem)

Victoria Park
Vysílač tyčící se nad městem nepřehlédnete. Blízko něj, na vrcholcích hor, se rozprostírá rezervace Victoria park. Místo, ze kterýho na vás dejchne klid a mír, když odsud budete sledovat nádhernej západ slunce a podvečerní město, na který se pomalu snáší z hor mlha. Ještě trochu hezčí výhled je přímo od vysílače, ale vyražte včas – ten sprint do prudkýho kopce, kdy jsem vážně myslela, že to je poslední, co v životě udělám, bych nikomu nepřála :) Na druhou stranu, směrem od města, se vám rozprostře výhled na zátoku a přístav Lyttelton a za letního večera má tohle místo prostě atmosféru.

Na stejné místo jsme vyrazili i o Silvestra s geniálním nápadem sledovat odtamtud o půlnoci ohňostroje. Jenže nám nikdo neřekl, že ohňostroje a rachejtle na Zélandu na Nový rok nějak výrazně nefrčí a ten jediný hlavní v Hagley Parku v centru města zrovna zakrývaly nějaké stromy. To nebylo chytrý.

Taylors Mistake
Zátoka Taylors Mistake je známá jako ráj surfařů v Christchurch, ale za návštěvu určitě stojí i pokud prknem nedisponujete. My jsme procházkou po skalách podél zátoky strávili dopoledne na Štědrý den. Cestou zpět jsme u pláže nasbírali velký mušle, který si kluci užili jako součást štědrovečerní večeře, takže i to může být důvod, proč se tam podívat.

Východ slunce
Občas se vyplatí si přivstat, já mám tu atmosféru, jakou mají místa za brzkýho rána neskutečně ráda (ať už jsme šli na Sněžku 1, na Sněžku 2 nebo zažili liduprázdný Bangkok, když jsme vydali se ve čtyři ráno na desetikilometrový okruh k chrámu Wat Arun). Nemůžu se rozhodnout, jestli se mi víc líbilo pozorovat ho z hor nad Scarborough Beach, kdy máte celý probouzející se město jako na dlani nebo z New Brighton Beach, kdy podívanou doplňovalo zpěněný ranní moře. Asi musíte prostě dvarkát. Teplá velká mikina, čaj v KeepCupu a něco malýho k snídani s sebou a to vstávání bolí mnohem míň :)

Hagley Park
Obrovský park v centru města si mě až neuvěřitelně získal. Kdybych mohla, chodila bych tam snad každý den. Je tam toho tolik k vidění a při každý návštěvě jsem narazila na něco, co jsem předtím nepostřehla nebo na to jednoduše nenarazila ve změti cestiček. Kdybych měla vybrat nejoblíbenější místa, byl by to World Peace Bell, japonský jezírko, u kterýho jsem potichu pustila relaxační hudbu a vzpomínala asi nejkouzelnější místo, na kterým jsem kdy byla, a obrovský eukalyptus.

Sport
Pokud rádi sportujete, v Christu je spousta tenisových kurtů, které můžete mimo pár hodin, kdy jsou zamluvené pro lekce, využívat úplně zdarma bez nutnosti jakékoli registrace, rezervace – prostře přijdete a hrajete. Jirka si občas chodil pinknout beach volleyball s převážně českou bandou na hřiště u New Brighton Beach. Alespoň malý park pro vyběhnutí najde ve svém sousedství snad každý. U některých škol se nachází volně přístupná outdoorová “hřiště pro dospělý” / “workout hřiště”, překážky, hrazdy, jednoduchý vybavení, na kterém si můžete zacvičit (nám se líbilo to na North Parade, přímo mezi Shirley Boys’ High School a Shirley Intermediate School). Oprašte skate nebo bmx skilly z mládí, ve městě je spousta menších a pár větších skateparků a díky tomu, že město je úplná placka, je úplně ideální na přepravu na longboardech nebo kolech, která koupíte při troše hledání za dobrou cenu v zastavárnách (pátrejte po názvech jako pawn shop nebo cash converters). Při kupování kola vezměte rovnou helmu, na Zélandu jsou povinné pro všechny bez rozdílu.

— TROŠKU DÁL (1 – 2 hodiny autem)
Akaroa
Akaroa je asi nejznámější městečko na poloostově sopečného původu, Banks Peninsule. Život tam běží ještě o trochu pomaleji než v Christchurch, který pro nás i tak měl spíš relaxační tempo. Městečko žije zejména z turistického ruchu, v ulici lemující pobřeží najdete několik příjemných barů a restaurací (hodně jsme si pochutnali v thajské a na kávu/pivo jsme si zašli do HarBaru se skvělým výhledem – od moře už nás nedělila ani úzká silnička), užijete si výhledy na záliv z jednoho z mnoha dřevěných mol, můžete se odsud vydat na plavbu lodí za delfíny (nebo s nimi dokonce plavat) a nebo se vypravit na některý z mnoha párhodinových treků do hor. Když se rozhodnete pro výšlap, určitě nebudete litovat. My jsme vyrazili na Purple Peak, ale máme trochu podezření, že jsme nakonec vylezli někam jinam. Noaco. Akaroa nás bavila tolik, že jsme se tam následně vrátili ještě dvakrát.

Lake Coleridge
Lake Coleridge se nachází ve středozemí západně od Christchurch. Protože jsme v domě před odjezdem nemohli najít žádnou lahev, rozhodli jsme se, že si nějakou vodu koupíme cestou. Nejpozději v tom infocentru, který je značený na mapě. Vítejte na Zélandě, smáli jsme se, když jsme dojeli na pozici “infocentra” a popovídat jsme si mohli maximálně s tou informační tabulí. Vítejte na Zélandě, znělo nám v hlavě, když jsme za poslední hodinu cesty nenarazili absolutně na nic a vodu si vyprahlí jako Sahara nabírali z řeky po přelezení ohrady, přebrodění se bažinami a prodrání se bushí. Rovnou jsem si přitom ošetřila zranění, který jsem utrpěla při příliž těsným kontaktu s trnitým keřem. Byl to jeden z našich prvních zélandských výletů, poučili jsme se :) Peak Hill track ale opět stál za to. Výhled na zářivě tyrskysový jezero nám na chvíli vzal dech. A tabulky o tom, že oblast se vyznačuje náročným klimatem a měli bychom jít nahoru jen dobře vybavení, opět nelhaly. 1240 metrů nad mořem bylo znát nejen na teplotě, v silným větru byl občas fakt problém se udržet na nohách a s plánovaným oběděm jsme si museli počkat, až slezeme trošku níž, do závětří.

Cave Stream
Když nám Kačka v Blenheim vyprávěla o tom, kam ji vzal přítel, představovali jsme si jeskyni zaplavenou vodou úplně jinak. Rozhodně ne jako půlhodinovou trasu vedoucí černočernou jeskyní v tekoucí vodě, která sahala střídavě od půli lýtek pod prsa. Zážitek na celej život. Nečekaný strašně. Nenapadlo by mě, že podobný místo bude volně přístupný, doporučovaný na výlet, bez průvodce, bez přítomnosti kohokoli, kdo by to měl trošku “na starosti” – a najednou to bylo úplně přirozený se tam vydat a být z toho u vytržení další tři dny.

Mimochodem, vědí, proč doporučují čelovku na osobu. Naše pětičlenná skupinka vybavená přesně dvěma to měla trochu zábavnější. Trasa není fyzicky náročná, schůdná téměř pro každého. Jen je potřeba dát pozor na počasí, hlavně na jaře, když taje sníh v horách, může být neprůchodná nebo nebezpečná. Ale to zjistíte u vchodu, je tam naznačeno, kam nejvýše může sahat hladina, abyste dovnitř mohli. Díky tomu, že ve vodě nic nežije, nejsou kameny porostlé nebo slizké, nekloužou, a nemusíte se bát, že vás ve tmě něco ukousne. My jsme šli v běžeckých teniskách, legínách / kraťasech a mikinách, které jsme si v hlubší vodě vyhrnovali, aby nám nebyla zima v úplně mokrém. Dlouhý nohavice bych doporučila, udělají ve studené vodě rozdíl, slyšela jsem o lidech, co si berou neopreny – v chladnějších dnech věřím, že to není k zahození, ale my jsme na letním sluníčku rozmrzli rychle.

Cestou zpět jsme se zastavili vykoupat v nádherně modré Waimakariri River a kluci vymysleli, že skočí ze skály naproti. My s Nat jsme hodně váhaly. Takový to, že fakt chcete, ale zároveň FAKT strach. Nakonec jsme přebrodily šílenej proud řeky, vyškrábaly se nahoru… A skočily. A byl to zážitek na celej život #2. Šest metrů vypadá o hodně výš, když stojíte nahoře na tý skále (a máte běžně strach z výšek) a klepaly jsme se z toho šoku a adrenalinu ještě hodinu po tom.

Castle Hill a Temple Basin
Arthur Pass nabízí spoustu možností na jednodenní i vícedenní výlety. Myslím, že úplně první místo, kam jsme z Christchurch vyjeli, byla právě kombinace Castle Hill, skalního města asi 90 kilometrů od Christu. Ze silnice ho nepřehlédnete, vypadá ale jako pár větších kamenů rozházených na zelené louce. Projděte se blíž, budete překvapení, jak obrovské ve skutečnosti jsou. Dostat se až nahoru byla trošku zkouška na fyzičku, ale alespoň jsme se rozcvičili před strmým výšlapem treku Temple Basin, který startuje ještě o pár desítek kilometrů dál. Začátkem léta jsme si tu sáhli na první (a možná i poslední) novozélandský sníh, koulovačka v tričkách s krátkým rukávem a přismahlýma nosama byla sranda, všudypřítomná voda z tajícího sněhu valící se po cestičce skrz naše boty už tolik ne.

Ať už pojedete od Cave Streamu, z Castle Hill nebo odkudkoli jinud z Arthur Passu, zastavte se v Sheffieldu posilnit se místním Famous pie. Název neklame, jejich pepper steak pie byl určitě jeden z nejlepších, který jsem na Zélandu ochutnala.

Diamond Harbour
Vilda přišel jeden den z práce s tím, že objevil skvělý místo, kam pojedeme na výlet, ostrůvek Quail Island, na který nás za pár dolarů sveze loď z přístavu Lyttelton. Tak si tak následující víkend, těsně před Vánoci, kluci sbalí rybářskou výbavu, koupíme lístky na loď, chvíli pozorujeme vzdalující se pobřeží ze zádi… A ta loď nevypadá, že by mířila na Quail Island. S podobným časovým harmonogramem totiž odjížděly lodě i do Diamond Harbour, kam bychom dokázali objet zátoku i autem, ale ono to nakonec bylo úplně jedno – zážitek z jízdy lodí (tuším $11 za zpáteční jízdenku) jsme měli, celodenní čtení a opalování na plážičce v Church Bay splnilo moje očekávání a zážitek o tom, jak Vilda nakonec ulovil žraloka a my měli vyřešenou Štědrovečerní večeři, jsme vyprávěli ještě několik týdnů.

— SPÍŠ NA PŘES NOC (2+ hodiny)
Hanmer Springs
Hanmer Springs je krásný turistický městečko ležící ve vnitrozemí severně, asi dvě hodiny jízdy, od Christchurch. Nejznámější je díky termálním pramenům, které tu objevili už koncem 19. století a vy si je můžete užít v místním (finančně dostupným!) aquaparku.

Vydali jsme se sem během vánočních svátků. Původně jsme chtěli spát pod stanem, což by asi nebyl špatnej nápad, kdybysme ovšem vlastnili stan. 25. prosince bohužel není otevřeno ani v nejvíc super supermarketech a protože se nám nechce zbytečně čekat, jedeme bez něj:
“Přemýšleli jsme, že bysme spali pod širákem. Teda – kluci pod širákem, holky v autě.”
“No, to byste nespali. Tady jsme v lese. Jen se setmí, ze země vylezou takovíhle (ukazuje dobrých pět čísel) brouci a…”
… pokračovat místní paní nemusela.

Pronajímáme si perfektní, poslední volnou, chatičku v Alpine Adventure Holiday Park, v noci sledujeme oblohu úplně obsypanou hvězdami a za pomoci aplikací v telefonech objevujem’ souhvězdí. Takhle malý světelný znečištění jsme pak zažili snad už jen u Lake Tekapo.

Krom odpočinku v termálech nabízí Hanmer Springs samozřejmě spoustu treků do okolí. V horku jsme se vydrápali k Dogstream Waterfall, ledová voda ve vodopádu nás probrala tak, že jsme v sobě objevili sílu v cestě strmě nahoru pokračovat a “prošli” jsme se ještě asi o hodinu dál směrem k vrcholu Mt Isobel.

Na cestě domů si kousek zajedeme, abychom se vykoupali ve Waiau River. Úplnou náhodou stavíme v místě, kde se dá dělat něco úplně božího – skočit do proudu v místě, kde je řeka rozdělená skalnatým “ostrůvkem” na dvě ramena, nechat se unášet tyrkysovou vodou okolo něj, na konci “ostrova” se z vody vyhrabat, oběhnout ostrov – a jet znovu :D Zábava na půl odpoledne.

Tekapo a Pukaki
Do oblasti nejmodřejších jezer na Zélandu, Lake Tekapo a Lake Pukaki jsme vyrazili kempovat hned po Hanmer Springs, taky během vánočních svátků. Každou ze tří noci v téhle lokalitě jsme náš stan rozměrů menšího hotelovýho pokoje stavěli na jiným místě a jedno bylo krásnější než druhý. Aoraki Mount Cook, nejvyšší hora Nového Zélandu, celou dobu zpestřoval panoramata – to se jen tak nepovede, koupat se 27. prosince nádherným jezeře nebo se opalovat na kameni na břehu a přes tyrkysovou hladinu pozorovat zasněžený vrcholky hor. Na vysokohorskou turistiku jsme nebyli vybavení, takže jsme dojeli jen do Mount Cook Village, dál jsme se nepouštěli. Prošli jsme se k Tasman Glacier, dali si výbornou Fish’n’Chips v městěčku Twizel a na cestě zpět do Christchurch se zastavili podívat rychle na město Timaru a vykoupat se – odtud mám horovovou story o tom, jak mě tam v moři cosi kouslo do nohy, skočila jsem K. kolem krku a nechala se vynýst. Fuj!

Kaikoura
Když budete mít štěstí a dorazíte ve správnou roční dobu (údajně kolem dubna, ale zkušenosti lidí se liší, takže je to vážně spíš o tom štěstí), v Ohau Stream Waterfall, který najdete jen kousek od hlavní silnice, možná uvidíte hrající si mláďata tuleňů. Během naší únorový návštěvy zelo jezírko pod vodopádem prázdnotou, ale naše první tuleně jsme viděli přímo u moře – a rozhodně jich nebylo málo. Mladý byli kouzelní, na přítomnost lidí jsou asi celkem zvyklí a nevypadali z nás vůbec vyděšeně (snažili jsme se teda chovat se hezky, nepřibližovat se rychle a nedělat zbytečně rámus), z dospělých šel občas strach.

Stan jsme si postavili na skvělým místě, podobných jsme už moc nenašli. Ve free kempu přímo na pláži (snažím se vám teď dohledat název, s největší pravděpodobností to bylo Meatworks Beachfront, ale bez ruky v ohni, jo?), kde poprvé nebylo zakázané rozdělávat ohně – táborák, kytara a do toho šumění moře. Romantika hadr.

Protože nám první den TAK chutnala fish’n’chips v Don’s v Kaikouře, vrátili jsme se tam na oběd i následující den. Zrovna si někdo dával jejich známý giant burger a vypadal taky hodně hodně dobře – kdo bude další, kdo pokoří tohle 1.5 kg monstrum a zapíše se tak na místní zeď slávy? Pár českých vlaječek tam už je :)

Rangitata
Všechny naše “free” výlety zakončíme něčím komerčním, haha. Rafty na řece Rangitatě byly skvělej zážitek pro všechny, divoká voda je trošku jinej level než naše dosavadní zkušenosti s kánoemi z českých řek.

Protože se nás přihlásilo pět společně, nechali nás jako týmeček dohromady, byli jsme svědky nejvtipnější instruktáže o tom, jak se navlíct do vší zapůjčený výstroje (termoprádlo, mikiny, neopreny, neoprenový botičky, helmy), odvezli nás dobrou půlhodinku autobusem na start, vybral si nás nejlepší guide Owen s guidem Sushim ve výcviku a potom, co jsme si na “voleji” na začátku vyzkoušeli, jak budeme reagovat na povely a vyslechli, jak nás případně zachrání přes smrtí, začaly pomalu peřejky. A pak už to byly pěkný peřeje grade 2, 3, “čtyřku nemáme” a u pětky se jim dost divím, že jsou ochotný riskovat svůj život s bandou cizích neraftařů na palubě :D Výskot, voda všude, raft víc ve vzduchu než na hladině, obrovský kameny, obrovskej proud, rozzářený nadšený obličeje.

Rádi jsme dali dalších $40 za CDčko s akčními fotkami, které nám pořídila fotografka na kajaku – občas jsme ji cestou viděli a zaplatit by si zasloužila snad už jen za ty výkony, co předváděla, klobouk dolů. Většinou jsme se komerčním atrakcím na Zélandu spíš vyhýbali, ale zrovna dvou set dolarů za Rangitatu nikdo určitě nelitoval.

Inspiroval vás článek k nějakému výletu, našli jste něco, o čem jste nevěděli? Nebo máte naopak v rukávu nějaké eso, které jsem nezmínila? Podělte se v komentářích, věřím, že se najde někdo, kdo to ocení :)