May 31, Thursday

Ani se nemůžu radovat ze zatím úspěšně zvládnutých zkoušek. Možná ještě pamatujete, jak vznikalo. V úterý jsem na něm ještě jela piknikovat, ve středu mě na něm T. odvezl ráno na nádraží, když jsem jela na zkoušku. Odpoledne už jsem našla jenom zámek.

Dva roky na mě vždycky čekalo tam, kde jsem ho nechala, pořizovala jsem si ho zejména proto, abych se nemusela bát, že mi takovou “plečku” někdo ukradne, když ji nechám zamčenou na veřejně přístupném místě. Naneštěstí mi právě ta plečka přirostla k srdci. Znáte to, když na něčem necháte ruce a pak vám to slouží úplně mnohem líp, než drahá věc, se kterou žádná práce není.. Proto jsem teď zase úplně smutná a zklamaná, když si uvědomím, že už svoje milovaný růžový kolo, který se mnou toho tolik zažilo, asi nikdy neuvidím.

Krádež jako krádež, i když velkou cenu nemělo, hodnota pro mě byla obrovská, proto jsem všechno hlásila policii a k mému překvapení se jim to ani nezdálo přehnané, ani se mi nesmáli a ani mě nezatkli, když jsem pro prohlížení osmi hodin kamerových záznamů popisovala, že jsme na něm ráno přijeli na nádraží ve dvou :) Byli milí, bohužel kamera na místo, kde jsem ho měla, nevidí. Celkově jsem se zatím setkala s opravdu vstřícným jednáním ze strany všech, na které jsem se obracela (např. paní ze Středočeských sběrných surovin mi psala, že fotku tiskne a posílá na všechny jejich sběrny v okolí, aby mě mohli kontaktovat, kdyby se náhodou někde objevilo s tím, že ho chce někdo prodat za cenu kovu), tak jsem ráda, že se mnou někdo soucítí a vynaloží pro mě (jakožto cizího člověka) nějakou práci navíc.

Bohužel policajti říkali, že to tu je pořád, ale spíš v tom smyslu, že ukradnou kol během dne víc, někde je naloží do auta a odvezou do jiných měst. Kdyby si ho nechal někdo u nás v Kpech, byla by jen otázka času, kdy ho někdo někde zahlídne, to kolo budí takový rozruch, že jsem občas sama nevěřila a viděl mě tu na něm asi vážně každý :) A protože vás to tu čte hodně a většina z vás bydlí právě jinde, je tu šance, že ho zahlídnete, ať už někde připnuté, nebo třeba u bazaru (ano, taky jsem si myslela, že je neprodejné, ale byla jsem vyvedena z omylu, že prý úplně klidně). Kdyby náhodou, foťte, dejte vědět, udělám maximum pro to, abych ho získala zpět a odměna vás nemine.

Tomáš se snažil to obrátit v to, že všechno zlý je pro něco dobrý a alespoň budu mít po zkouškovém zase o zábavu postaráno, ale nějak si myslím, že pro mě už žádný nebude tak super, jako to první a hlavně nevím, jestli mám sílu a hlavně chuť investovat tolik času, práce i peněz do dalšího, které mi může během chvíle zmizet úplně stejným způsobem. Na druhou stranu takové přemisťovadlo po městě mi v posledních dvou letech opravdu hodně usnadňovalo život. Budu o tom přemýšlet.