May 23, Sunday

Události posledních dní? Vrchol trapnosti – onemocněla jsem. Nebyla jsem nemocná strašně dlouho už, dva roky aspoň. Maximálně nachcípaná nebo tak, ale né, že bych musela ležet. A teď se mi to stalo. Asi jsem se přetáhla trochu – na čtvrtek jsem se nevyspala moc, ze školy jsem jela rovnou poprvý do práce, přijela jsem v půl jedenáctý, ráno jsem musela vstávat v šest, zaspala jsem (chtěla jsem si přepnout budík, aby mi zazvonil za pět minut znovu a než jsem to stihla udělat, usnula jsem xD), ale naštěstí jen o 25 minut asi, takže jsem stihla všechno. Se školou do Prahy do Hrdličkova muzea, potom pomoct holkám postavit altán na Sokole cestou, knihovna, domů, umejt vlasy a zpátky na Sokol na volejbalovou oslavu, z ní hned pokračování na Malibu party.. Odešla jsem strašně brzo, trochu mě bolela hlava a škrábalo v krku, tak jsem si říkala, že je to z toho kouře tam.

Ráno mě probudí v sedm blbečci dělníci, co tu celý týden nehrábli a teď to dohánějí. A je mi na umření – nemůžu polknout, plnej nos, hlava jak střep. Haha. Takže rušíme oběd s našima, co jsme si naplánovali po roce a ležím, no. Do oběda jsem měla mít hotovou práci, kterou jsem do tý doby neviděla, další vtip. Nadopovaná práškama na všechno a se zabaleným krkem jsem s největším sebezapřením nějak splácala, co jsem musela a odpoledne prospala. Večer se mi udělalo konečně trochu líp, takže jsem z postele zkoukla Loudily, který tu mám strašně dlouho už a náhodou mi je připomněl někdo z mých drahých plurkerů, roxx myslím :) Díky.

Dneska je mi líp, díky našim, kteří vykoupili lékárnu asi hlavně. Mám neskutečnou rýmu a takovej ten tlak v hlavě z toho, ale to bude dobrý už. Ono by to, že jsem nemocná, vlastně vůbec nebyla taková trága, kdybych na začátku zmínila, že zítra ráno odjíždíme na sportovní kurz, žejo :D A protože účast je už takhle kritická, jen hvězdnýho týmu jede polovina a nejet já, tak už jede jen čtvrtina a to sotva, protože myslím, že by to Éla vzdala taky. Prostě nás jede ze třídy jestli půlka, tak je to hodně a já se, i přes původní znechucení, nakonec začala docela těšit. Asi hlavně, že to vypadá, že bude hezký počasí a že by to nakonec nemuselo bejt tím pádem tak hrozný. Takže jedu, i s nemocí. Jsem podvodník vlastně trochu, protože bych asi neměla mít podepsanou bezinfekčnost. Nejen, že jsem nachcípaná jak prase, má drahá spolusedící má hnisavou angínu xD Ale jak to udělat, že, když bez ní člověk jet nemůže. Takže se uvidíme v pátek :)

Hrdličkovo muzeum – vidíte to nadšení? Fakt mě to bavilo ale, takový hustý věci měli! Psí hlavičky, opičí hlavičky, koní hlavu..

Dětičky. Já vím, je to trochu morbidní, ale bylo to vážně zajímavý strašně, navíc ten pán vážně dobře mluvil. Sedm menších jsou ještě před narozením, dvě největší myslím 8 a 12 měsíců života.

Podobných fotek mám spoustu, třeba bandu Japonců (přesněji lebek Japonců), nebo rodinku kostíků (mamku, taťku a dětičky dvě), ale foťte přes sklo v blbým světle..