Moje zimní boty jsou oficiálně na vyhození, víkend jsem si koupila nějaké úplně jarní oblečení a včera jsem se sklenicí green smoothie snažila předstírat, že venku už je vážně teplo, takže… Dnešní astronomické jaro nestačí, potřebujeme opravdové!
Je strašně divný, jak je každý semestr úplně jiný. Že se mi vždycky sejdou předměty s tak podobnými požadavky na ukončení a úplně se ten semestr vyprofiluje. Na podzim jsem snad celé první dva měsíce nemusela na nic hrábnout a stačilo do té školy chodit (že jsem pak poslední měsíc a celé nejdelší zkouškové chcípala, to je věc druhá). Teď nás od prvního týdne školy zavalují každotýdenními úkoly na další hodinu s tak směšně nízkou váhou ohodnocení, že mi moje dva dny ve škole a zbytek “volna” asi tak akorát sedí na to, abych všechno stihla. Když se k tomu přidá ještě nějaká práce, zase mám pořád co dělat. Radostí posledního víkendu bylo doplnit všechny chybějící údaje do účetnictví a to, že všechno vyšlo na korunu (co na korunu, na halíř!) tak, jak mělo. V takových chvílích mě to vážně i baví :)
V mezičase se snažím přečíst alespoň něco málo o tom, co se dá vidět v Japonsku, ať nejedeme bez potuchy. Na přečtení průvodce bude dost času v letadle :) Tomáš se včera stavil vyměnit nějaké peníze, protože prý občas bývá problém sehnat větší obnos zrovna ve chvíli, kdy ho už vážně nutně potřebujete. Mě se povedlo najít pár celkem pěkných map v latince, což taky není úplně jednoduché. Railpassy nám přišly před pár dny, oficiálně můžeme vyrazit :)
Pár narozeninových fotek. Oslava byla strašně fajn, objevilo se pár lidí, které jsem vážně dlouho neviděla, a celkově to bylo milý mít zas “třídu” pohromadě.
Téřin dokonalej dort a moje “happy birthday” svíčky, který jsem si vždycky přála a až v jednadvaceti se poštěstilo (a koupila jsem si je :D)
Kohoutovy zelené oči, narozeninovej drink jak má být. I s deštníčkem!
Teď o víkend slavila ségra v Bellberry, taky se jich sešla ohromná parta. Sice se můžete ve dvě ráno stavit u Mekáče, ale nějak mám radši ty naše maloměstký akce. I s plesy to tak mám. Síla zvyku.
3 Comments
Jane, Luc, díky za přání! Do Japonska odlétáme příští pátek (jenom už se trochu nemůžu dočkat) a budeme tam devět dní, u čehož si mnozí klepali na čelo, ale jinak to prostě se školou skloubit nejde.
Je sranda, jak člověk čím je starší, tím spíš dostává pojídatelné/vypitelné dárky. :) Ještě jednou vše nejlepší a s těmi “komornějšími” akcemi souhlasím, prostě to má “kouzlo” a trošku jiný rytmus celkově. Kdy jedete do toho Japonska? A na jak dlouho? Strašně jsem za vás nadšená!!! :)
Strašně moc mě baví tě číst! Dort se svíčkama je krásnej, škoda jen, že sis je musela koupit sama, ale i to se počítá :D A kdy letite do toho Japanu? Hrozně se těším na vyprávění :)) Jo a krásný narozeniny, asi opožděně :)