June 8, Tuesday

O víkend jsem byla poprvé v práci od osmi, takže po sedmý jsem byla v Praze. Asi poprvý v životě. Nikde nikdo, úplně jsem měla skoro strach. Taky jsem netušila, že u nás je možný, aby fakt ráno někdo makal a uklízel ulice jako jsem to zažila třeba v Itálii, když nás kolem šestý vykopli z busu a čau. Takže jsem byla mile překvapena. Každopádně nikde v tu dobu nebylo tolik japonských turistů jako před naším obchodem, když jsme s holkama dělaly novou výlohu podle manuálu (je přesně daný, jak musí vypadat, jaký oblečení tam, kde má koukat jakej kousek tílka pod tričkem a jak má být zakroucenej šátek a tak). Vážně se bavili a vydrželi celou hodinu do otevíračky :D

Dneska mě naštvalo úplně co mohlo, ještě že jsem se mohla celou dobu utěšovat tím, že mám ve skřínce donutovač a hned odpoledne ho vyzkouším. Děkuju Barb strašně za tip, jsem nadšená! Myslela jsem, že budou trošku větší, ale nakonec jsem ráda vlastně – jsou roztomiloučký, maj asi tak 5 cm jen, ale aspoň ten “stroj” (toustovač / waflovač, jen jinej tvar prohlubní – samozřejmě xD) je kam uklidit a nezabírá milion místa. Skoro mě mrzí, že jsem všechny polila čokoládou, dostala jsem teď chuť na obalené v moučkovém skořicovém cukru s jahodovým, jaký si pamatuju ze Žamberka z koupaliště, když jsem byla malá. Znáte to, né? Jak tam padaj z mašinky ve stánku rovnou ty kolečka, jedou metr a půl v oleji, takový lopatky je otáčej a nakonec vám je hodí do papírovýho sáčku a posypou cukrem ze sítka..? Tak chutnaj úplně, akorát nejsou tak neskutečně mastný, nó.