June 27, Sunday

Vstala jsem úplně strašně připravená, jak se rychle najím, oblíknu a hned jdu cvičit. S Jíťou jsme byly totiž odhodlaný jít co nejdřív ráno do posilky, abysme tím nezaplácly půl dne a hlavně aby nebylo ještě horko, jenže ve chvíli, kdy jsem snídala hromadu jahod s jogurtem, mi bylo oznámeno, že tam v neděli ráno cvičej nějaký ženy, který chtěj cvičit, aniž by je viděli chlapi a platí za to víc peněz a to my teda nebudem. Takže jdeme až v deset. Chtěla bych se pak jít rozvalit na zahradu, opalovat se a číst si chvíli Smrt je mým řemeslem. Začala jsem v pátek ve vlaku a docela mě to chytlo. Ale prej dneska musíme na zahradě udělat milion a tři věci, takže nic, no.

Dostalo se mi do rukou pár vzorků drahejch krémů, tak se teď každej den nějakým mažu a vždycky mám pak ráno mnohem hezčí pleť, ono na tom vážně něco bude. Třeba taky jednou budu strašně bohatá, budu si kupovat strašně drahý krémy a budu mít dýl nevrásčitej obličej. Jestli mi nezvrásčití do tý doby, než budu bohatá ale, žejo.

Mám teď pořád nabitej program úplně, i když jsem ze školy brzo doma a ták. Sice nestíhám chodit spát vůbec a nestíhám vám o tom psát, ale baví mě to prostě takhle. Nestíhám ani všechno fotit :D

Byli jsme s vyšší fyzikou (životní omyl, přihlásit se na vyšší!!) na exkurzi ve vodní elektrárně tady kousek od nás. Prej, že jedem vlakem, tak jsem po roce vytáhla conversky s tím, že když nebudeme moc chodit, tak to bude dobrý a konečně je provětrám. Za půl hodiny bylo po exkurzi, krásný počasí a úplně výletově, tak jsme si vymysleli, že půjdem zpátky pěšky, jsem si nejvíc zničila nohy a puchejře léčím ještě teď. Miluju vás, moje botky za 70 euro. Zas na rok do botníku, než na tohle zapomenu. Ale jinak fakt hezkej výlet, šli jsme pod celou Vltavou napříč a v půl jedenáctý jsme seděli v kasínku :D

S hvězdným týmem jsme si vyrazily na dámskou jízdu (vážně se to tak jmenovalo) na SATC2 tady u nás v kině. Akce, kdy je kino úplně plný žen, může se chodit na pánský záchody, všude je plno krásnýho jídla, nakrájenýho ovoce a tak. Předtím jsme chtěly ale vyzkoušet novej koktejlbar, co tu udělali ze starý “vinárny”.  Objednaly jsme si cosmopolitany, jakože stylově. Pití vypadalo fakt pěkně, i když jsem čekala skleničku na “nožičce”, milá obsluha.. Akorát trochu nealko, tak jsme se jaly zeptat, co že se děje, protože jsme si fakt myslely, že si z nás dělaj srandu, jestli třeba nepijem moc, že už bysme to nepoznaly :D Né, učili den předtím nový lidi takový ty tríčky a nalejvání a tak a někdo pak uklidil do lednice flašku od vodky s cvičnou vodou :D Jelikož jsme přišly chvíli po šestý, byly jsme jedny z prvních návštěvníků a ještě to nezjistili no. Jako omluvu jsme koktejl dostaly na účet Barakudy, což bylo opravdu milé :)

S Tomem jsme se vrhli na moje kolo. Teď už ho mám nasypaný na hromadě v garáži, čeká na obroušení a asi tisíc jiných úprav a rekonstrukcí. Bude to na dlouho a asi ještě složitější, než jsem si myslela, co mě nejvíc děsí je ale to, jak z tý hromady plechů a šroubků zpátky uděláme kolo. Ale pak jednou bude úplně nejkrásnější.

V pátek jsme se ségrou jely přes půl Prahy z vlaku na autobus a vypadaly jsme víc “pražsky” než všichni ostatní Pražáci v metru. Nebo to bude asi tím, že mám spíš Pražáky zakódovaný jako vystajlovaný lidi ověšený taškama, který potkávám na Příkopech. Zklamání trochu, jak jsem pořád v centru jenom, když jsem v Praze.

Mám vybranej krásnej kufr, ale prej si ho nemám kupovat. Ale zas žádnej nemám a podle mě se s kufrem k moři cestuje líp. Tak nevím teď. Ještě se na něj zajdu podívat.