July 28, Saturday

Dneska už jsem si tak rozkouskovala den, že žádnou práci stejně neudělám, tak nemusím mít výčitky, že trávím čas psaním blogu. Ráno jsem byla nucena vstávat v 5.20, jet pomáhat tátovi do práce, pak mi bylo strašné vedro na to, abych seděla u počítače, pak jsem potřebovala něco poklidit a skončilo to tím, že jsem strávila X hodin dolepováním smashbooku. Ale o tom příště. Třeba zítra už. Nevím. Dlužím sobě i vám VODU.

Den 1

Začíná to slibně. Máme nějak víc bagáže, než dokážeme unést :D

Společná fotka na startu. Kluky si domyslete :D

Kvůli Impyho Whooper Menu jsme běželi přes celý Hlavák jak vyšinutí a zjistili jsme, že když je krize, ty tašky, které jsme nemohli unýst ve čtyřech, zvládnou pobrat tři lidi. Budiž nám za to odměnou papírový pytlík, který nás zabavil cca na hodinu a půl.

Vždyť to říkám :D

Volá paní z půjčovny lodí, jestli si je můžeme vyzvednout zítra ráno v devět. Nevěříme vlastním uším, nemůžeme. V devět?! Je docela neoblomná. Tak prý v půl desáté :D Cesta vlakem dost úmorná, dvouvagonový motoráček stavěl většinou po dvou minutách jízdy na cca deset minut :D Pomalu se psychicky připravujeme na to, že Petulky chatu budeme muset vážně najít. Jsme zkušení keškaři, ale jediný hint v podobě fotky stejné jako tahle s popiskem “výhled z okna” nás dost vyvedl z míry.

To byl vtip. Prý. No, známe Pet a všichni jsme byli přesvědčení, že by nás vážně s tím nákladem nechala bloudit po Šternberku a ještě nás pobaveně sledovala někde z povzdálí. Sledovala nás opravdu. Naštěstí na Foursquare a přili nás společně s Tpkem vyzvednout na zastávku <33

A nadešel náš čas. Náš s Nat.  Čas zavřít se na chvíli do pokoje, všechno najít, vybalit z igelitek, poskládat a zabalit do balíčků, které by cestu neměly šanci přežít, čas na naší strašně promyšlenou a připravenou ceremonii předávání přísně utajených startovních balíčků. Nikdo krom nás dvou se nevypadá zrovna nadšeně z barvy našeho výletu xDDDDD Ale všem to moc sluší :D:D

Nejlepší buřty! Pražáci, povinně se zeptejte Petulky, kde je koupila a jiný nechtějte!

Impy stihl hned první den zabít sebe i lavičku :D

Jsme ve strašným stavu a čekáme, až zhasne hrad. Zhasl.

Den 2

Ráno ok, stíháme převzít lodě, balíme do konví a lodních pytlů, nakupujem poslední drobnosti, jíme obří točenou zmrzlinu, čekáme, až se Tpk vrátí z práce, líbí se nám naše trička a před jednou je konečně všechno ready a čas vyplout. Máme před sebou 15 km do kempu, kde jsme si vyhlídli nocování.

Plujem. Tři z nás na vodě už byli, tři ne. První jez asi po sto metrech. Hodně krátká instruktáž a vyšlo to, všichni přežili! Tpk během hodiny docela ovládl kormidlo a už se pohybují i jinak než po kružnicích :D Potkáváme boží občerstvení přímo na vodě. První utopenci. Zahajujeme testování snad všech dostupných utopenců na Sázavě. Tenhle do konce cesty neměl konkurenci. Druhý jez si nepamatuju, ten jsme tuším museli přetáhnout, protože nebylo dost vody. Zato na třetím si to užijeme na dlouho dopředu. Dole půlmetrovej kohout, jsem turch od hlavy až k patě, v lodi deset čísel vody. Kolíbáme se, Tom trochu vyšiluje, když se snažím otočit se s GoPročkem na hlavě, abych natočila i ostatní pod sprchou. I když nám přišlo, že víc vody by loď nezvládla, nakonec máme jí ze všech nejmíň xDDDDD Zjišťujeme, jak vypadá doslova “šedesátilitrovej batoh”, aneb naivně jsme si nezabalili batohy :D Vylejváme lodě a plujem. Holky turch. Další pauza. Čaje, “lžičky z NDR”, další utopenci. Plujem dlouho. Petulka se nás snaží přesvědčit, že bysme mohli jet až do Sázavy, naštěstí je přehlasována a “kotvíme” ve Sportareálu Samopše.

Vybírala jsem schválně velké kempy, které měly dobré recenze, slušné sociální zařízení a možnost se najíst, sehnat potřebné apod. O to víc v šoku jsme, když jsme v areálu, kde by mohlo být ubytováno odhadem 400 lidí v budovách + tři miliony ve stanech, sami. Jako fakt. Sami. Ubytování v pokojích za stejnou cenu jako pod stanem. What. Jsme princezny. Jsme unavení, vysílení, je nám zima. Berem pokoje :D Sprchy v budově, v dobrém stavu, bez časového omezení. A horká sprcha je přesně to, co potřebujem po čtyřech hodinách v mokrých kalhotkách a osmnácti stupních Celsia :D Na chvíli se jdeme posadit do restaurace, kde se nachází jediná další civilizace (=obsluha) v okruhu X kilometrů. Začíná série kotlíkových čínských polévek, děláme hovadiny, strašíme se, hrajem frisbee na metr široké a padesát metrů dlouhé chodbě… A nikomu to nevadí. Protože jsme tam sami. A kdyby nás někdo přišel zabít, taky to nikomu nevadí teda.

První noc v mokrém spacáku. Myslím, že jsme špatně zavřeli lodní pytel. Šérujem hlavně Tomášův a snažíme se mokrého se moc nedotýkat xDDDDDD

Kluci balí, holky radí :D Úplně všechny jsme takhle stály stejně. Ideální stav :)) Na scéně se poprvé objevují moje / tátovy úchylné banánové pláštěnkové kalhoty, které mi někdo následující dva dny závidí přibližně každé dvě minuty :D

Z druhého dne si nějak moc nepamatuju. Nebylo moc teplo, nebylo moc hezky. Do Sázavy dojíždíme cca po 2,5 hodinách jízdy a děkujeme své prozíravosti, že jsme tam nechtěli pokračovat ještě včera. Stavíme, obědváme to u lodí to, co jsme si ulovili v Tesco Express kousek od řeky. Stahovat loď jezem bez vody na gumicuku není úplně ideální stav. Pořizujeme si Tesco prádelní šňůru a děláme z ní koňadru. Prej se tak jmenuje ta šňůra od špičky ke konci lodi. Prostě máme provaz a nejsme dál odkázáni na půjčování si psího vodítka od cizích vodáků xDDDDDDD V plánu máme uplout 22 km, což je na netekoucí Sázavě docela slušný výkon. Musíme hodně pádlovat. I když mělo podle předpovědi lejt jako z konve celý den, prší opravdu jenom občas a trošku. Ale tak jsme rádi, žejo.

Do RS Poddubí “k Bořkovi” zase doplouváme skoro za tmy. Poté, co se nám povede vytáhnout loď na provázku do krpálu, který jsme nemohli vyjít s lodí na pádle, titulujeme šňůru  na nejpevnější provaz ever. Adam sklouzl a zapadl do bahna u břehu a je jak prase. Nevím vůbec, jak se to děje, ale najednou platím za všechny místo stanů chatičky xDDDD

Docela se vám líbily počty v minulém článku. Tady je spánková statistika taky zajímavá. Ale plně naopak než na Sněžce :D Usnuli jsme něco po sedmé večer s tím, že dáme rychlý “powersleep” podle Tpka a za půl hodiny budeme ready to party all night long. Probudil nás budík v půl osmé ráno :D

Den 3

Ranní poznatek: DÍKY bohu za chatičky! Lilo celou noc a všude je šílený bahno. Chci sprchu. Jdu do sprchy a už jen “návod k použití” mě děsí a uvádí do stresu. “Vhoďte minci 20,- Kč.” Ok. “Rozsvítí se světýlko u čísla sprchy, do které máte jít.” Ok, klasika. A následuje šílenost prostě!! “Nyní se rozvítí světlo v kabině. Máte 30 sekund na odložení oblečení. Poté začne téct voda a poteče 5 minut. Následně světlo bude svítit 2 minuty, abyste se stihli osušit a obléci.” A prostě kobka bez okýnka, žejo, kdyby mi tam zhasli, zešílím :D:D Sprchou jsem prolítla jak nikdy, strach ze zhasnutí prostě :D Tohle fakt ne.

Podle předpovědi má být celkem dobře. Aha.. Neprší asi přesně tu hodinu, kdy se couráme do umývárek a stěhujeme věci do lodí. Adam klouže do bahna a nemůže najít žabky. Všechno máme. Po deseti minutách od startu dnešní etapy začíná šílenej mordor. Po dvaceti minutách schovávání se pod stromy to vzdáváme a jedem v dešti. Prej do nejbližší “osady”. Někde, kde se budeme moct doopravdy schovat. Máme tu smůlu, že fakt první takové místo je vzdálené skoro dvě hodiny :D Jsem docela turch i přes mojí dokonalou žlutou dvoudílnou pláštěnku. Milujeme, jak je Sázava najednou teplá a můžeme si v ní ohřívat ruce xDDDDDDDDD

Konečně něco vidíme! Kemp Čerčany. Než doplujeme z prostředka řeky k břehu, z ničeho nic přestane pršet. Fakt vtipný xDDDDDDDDD Díky :D Petulka a Tpk vrací loď a výstroj, pracující lid nemá moc na výběr a nemůže si dovolit po zameškaném pátku jet až do pondělního večera. Adam se asi pro něco vrací do lodi nebo nevim. Ale najednou je celej v řece prostě :D Sedíme pod slunečníky, převlíkáme se do suchýho, nabíráme spoustu dalších vrstev, klepem kosu, jsme neskutečně vděční za česnečku a čaje. Po všech zážitcích tohohle týdne si připadáme celkem tragicky už fakt :D

Ale máme dobrej čas. Ve dvanáct už jsme zase v lodích, v plné síle. A blýská se na lepší časy! Sluníčko sem tam, sluníčko pořád, zas se zbavujem všech vrstev a končíme litování, že se nám nechce převlíkat do plavek. BOŽÍ!!

Pozdní oběd na jezu :)

V plánu 19 km, ale jde nám to nějak líp od rukou, do kempu nám zbývají poslední asi dva kilometry a hodin, kdy je světlo, ještě hodně, tak dokonce stavíme a jdeme na výlet na zříceninu Zbořený kostelec, takové trosky, co jsme viděli, že se tyčí v lese nad řekou.

Chvíli se kocháme, skoro zapomínáme, jaký bylo ráno a litujem Pet a Tpka, že už tu nejsou. Na cestu dolů Tom objevil nějakou dokonalou zkratku a protože jsme všichni blbí a nikdo jsme neprotestoval.. :D Je to strašně prudký! A klouže to. A kloužu já :D A padám přímo na foťák, ve snaze nepřeválcovat ho svými sedmapadesáti kily padám nejdřív po hlavě, pak po zadku, úplně rozbiju hubu strašně :D Minutu po mě se veze po zadku Natálka. Znova – děkujem!

Na žabky a pantofle ideální terén prostě.

Přemýšlím, jestli chcete vidět taky tu fotku, kde Natálije dělá, že ten zadek olizuje xDD

Je nejvíc nádhernej podvečer. Sice jsem jak prase, ale snažím se na to nemyslet xDDDDDDD Jedem kolem takových různých starých strašidelných továren a všechno je kouzelný. Kemp krásnej, upravená zelená a nemokrá tráva, teplý zapadající sluníčko <33 Nemůžem se vyhrabat z lodí, břeh je vysokej a kluzkej. Vyskočím nějak nevím jak. Ve snaze povytáhnout loď Adama a Nat se znova vyválim v bahně. A ve snaze vstát znova xDDDDDDD Tomáš mě musí úplně vytáhnout a doufám, že další den bude taky hezky, protože tyhle legíny rozhodně do čista neuschnou. (Takovej interní vtípek. Řekla jsem to Tomovi, když si zaprasil něčím kraťasy, ale ty fakt podle mě měly šanci uschnout do čista. Ostatní si to nemysleli a já jsem to měla na talíři celej výlet xDDDDD)  Poprvý stavíme stany xDDD Konečně. Poslední večer. Říkali jsme, že jednou fakt musíme. A stejně není na výběr. Chtějí se s námi přátelit němečtí důchodci na cyklovýletu. Nikdy předtím neviděli vodáky, až na Sázavě právě a jsou z toho docela na větvi. Ale tak jako dobře na větvi, jakože je to docela asi nadchlo. Vaříme si těstoviny. Pak čínský polívky. Pak čočkovou polívku. Do toho nějaký chleby a nějaký sušenky. Všechno. Strašný chutě celou dobu :D Jíme všechno zářivě růžovými plastovými příbory z jednoho ešusu  a obhajujeme si to dojídáním zbytků.

Hrajeme Hru a vydržíme přesně 28 karet. Většinou dáváme tak 4 balíčky xDDDDDD Jsme socky. Před usnutím komunikujeme ze stanů s cizí skupinou zvířecími zvuky. Celou noc je mi zima, protože jsme přikrytí mokrým spacákem :D Už jsme si docela jistí, že není chyba v našem balení pytle, ale v pytli samotném. Jsme odhodlaní vstát ještě dřív než obvykle a místo běžných devíti vyrážet už v půl, abysme určitě stihli vrátit lodě.

Den 4

Škoda, že se v půl deváté budíme xDDDDDDDD Do neskutečný mlhy. Ta je pryč během doby, než se sbalíme. Ono ještě aby ne, balíme dvě hodiny xDDDD Na pohodu, ne. Když už to nestihnem, tak co spěchat. Je nádherně. Horko. Už jsme vychytali i plavky. Zjišťujeme, že vůbec vlastně to s tím nestíháním není špatný a jdeme na oběd do restaurace. One man show restaurace. Týpek nahoře vaří, servírkuje, kasíruje. Chceme sedět venku, tam neobsluhuje. Role servírky se ujímá Nat. Jídelní lístek (papírek rozměru A6) čítá šest hotovek, utopence a palačinku. Když je uvařeno, křičí z okna v patře, které jídlo je připravené. Dokonalost prostě <33 Jídlo je strašně dobrý. A vůbec je příjemný jíst něco “normálního” :D My ty prasárny všichni máme rádi a k těmhle tripům to patří. Doma bych si v životě neotevřela paštiku nebo si k jídlu nezalila čínský nudle. Ale občas to musí bejt. A pak zas dlouho ne teda.

Luxusní vstup do restaurace po štaflích. Ale kdo se nezalekne, čeká ho vážně výbornej oběd!

ZOO-zážitek týdne. Krmíme nutrie! Tip i chleba nám dal one-man z hostince :))

Jedem nejkrásnější úsek řeky, mezi skalami, ve kterých jsou všude malý chatičky, fantazírujem a vybíráme si :D Žádný stojatý vody, čeká nás asi milion jezů, mezi nimi pořád peřejky, cáká nám studená voda na odhalený nohy a jenom zatínáme zuby v takovým tom křečovitým úsměvu.

Zas jeden z těch jezů, které kvůli nedostatku vody nemůžeme sjet. Stojíme v kobylo a stahujeme lodě, přičemž nějaká nedočkavá skupinka na druhé straně kobyly musí začít taky. Ve chvíli, kdy s Nat máme co dělat, abysme udržely jednu loď se jim ta jejich na provaze začne otáčet a jede přímo na chudáka Natáliji, který není absolutně pomoci a může si vybrat, jestli skočí do jezu sama, nebo se nechá sejmout strašně těžkou naloženou lodí. Naštěstí nebyl žádný silný proud a trefila se mezi kameny, ale vůbec si nechci představit, co by se kvůli cizí blbosti a nedočkavosti mohlo stát. Takhle je to naštěstí jen docela vtipná storka na blog :D A ještě mi u toho stihla zachránit botu, která mi v tom šoku uplavala.

Zasekli se na kameni :)

A najednou jsme před tím mostem, kde to všechno končí, ani nevíme jak. Poslední den byl fakt zábavnej a rychle nám utekl. Na místě jsme dokonce dřív, než přijede pán pro lodě. Cachtáme se ve vodě, sušíme všechno na louce u vody, pomalu balíme z konví do tašek.. Při vytahování lodě komanduju Adama za ty blbý žabky, co se mu každej den milionkrát smeknou, až se mi smekne blbě nazutá crocsa a rozříznu si palec o kámen. Konečně nastupuje zdravotník Natálie s náplastmi v neonových barvách, na které za celou dobu nedošlo! Pak si dokonce vytvoří vlastní zranění, aby taky mohla jednu nosit xDDDDDD

Milujem se prostě <3 I po vodě. Po naší třetí společný vodě. Tpk vyprávěl, že když byli na vodě jeho kámoši, tři ze čtyř párů to nezvládly :D

Všechno STRAŠNĚ páchne. Všechno, co se milionkrát namočilo a zase uschlo. Nejvíc Natálijin batoh.

Ale my jsme živí a (relativně) zdraví a ani tomu sami nevěříme! A nikdo se necvakl! 

Vítězné gesto podruhé, aneb nevěříme náhodným kolemjdoucím “fotografům” a nenecháváme nic náhodě! Co bysme pak daly na blogy, žejo :D

Neonová náplast! You see?

Jsme utahaní jak koťata, spokojení, jak jsme to dobře zvládli a hlavě asi, že už sedíme ve vlaku. Dvě minuty na přestup o 6 nástupišť na Hlaváku. Haha. Nikdy jsem nebyla tak ráda, že má nějakej vlak zpoždění. Měl totiž ten navazující, díky kterýmu jsme stihli nastoupit a dojet zdárně až domů.

Kill me now or let me sleep forever póza :D