July 24, Saturday

Včera už jsem skoro usínala, když jsem se dozvěděla, že se na poslední chvíli mění čas našeho dnešního odjezdu do Harrachova a že nás Luboš s Élou vyzvednou “jen” o dvě hodiny dřív, než jsme počítali a panika prostě! Nemám ráda, když se to takhle narychlo všechno mění. Počítali jsme s Tomem, jak si krásně nakoupíme v klidu ráno, on měl v plánu balit, já dobalovat a počítala jsem, že fakt stihnu milion věcí ještě. Tak jsem si nastavila budík a ještě vám stihnu napsat, ale stejně prostě, chápete :) Ve čtvrtek jsem zpátky.

Snad po dvou letech u mě spaly holky a úplně jsme vzpomínaly, jak jsme u sebe spaly dřív snad každej tejden a do rána koukaly na filmy a přežíraly se do stavu, kdy už se nemůžete ani zvednout z postele. Na chvíli jsme si šly sednout do Barakudy na koktejl a trochu se socializovat prostě. Z postelí jsme pak pozdějš za přítomnosti jídla, který se dá dobře kousat (Éla si nechala znova dát rovnátka totiž a to hodně bolej zuby pár dní po tom, co to nasaděj) koukaly na poslední tři díly Pretty Little Liars, který nám utekly během dovolených a na Valentine’s day. Potřetí jsem viděla začátek, ještě před půlkou jsem odpadla :D Chtěla bych to někdy dokoukat docela už :D

Taky nás tu s babi byla navštívit a zkontrolovat teta. To je vždycky fajn, je strašně hodná a protože má dva dospělý kluky, tak rozmazluje a všichni jsou spokojený :D Žily jsme si tu dva dny jak prasátka v žitě, byly jsme v restauraci, jedly zmrzliny, válely se na zahradě, chytaly poslední bronz před rapidním ochlazením, pily samý virgin mojita a frappé se zmrzlinou, drbaly a lakovaly si nehty. Prošly jsme pár obchodů a Jana usoudila, že rozhodně nemůžu žít bez vysokánskejch botek za absolutně směšnou cenu, tak je teda mám.

Připadám si v nich jak na chůdách, ale na druhou stranu v nich nohy vypadaj skvěle. Na dlouhý túry teda ale nebudou, nejsem na 10 cm klín zrovna zvyklá a musím se docela pekelně soustředit, abych neskončila jako Gaga, kterou sbíral sekuriťák, protože toho já nemám, žejo, a co bych pak dělala. Ale když je vidím na nohách, ještě víc si přeju umět chodit na nějakejch 12 cm jehlách aniž bych u toho vypadala jako robokop a každým krokem riskovala zlomenou nohu. A ještě víc chci nějaké “použitelnější” botky ve světlé barvě, béžové nebo takhle světle růžové.