July 19, Thursday

Slíbený weekend stories odkládám minimálně na zítřek, nejsem schopná se probrat všema fotkama z Thorpe parku :D Ale zítra mi rodina odjíždí už ráno na tři dny do Cornwallu na prodloužený víkend, tak budu mít volnější den a dodělám to. Snad. Úplně Natálka má strašně pravdu, že všechny naše blogy jsou na úkor posledních zbytečků volnýho času a spánku. Už bych potřebovala jít do postele fakt, zítra musím vstát extra brzo. Ale já to tak ráda pak zpětně čtu a hlavně zjišťuju, kolik jsem toho zapomněla, že musím prostě si to fakt psát.

V pondělí mi hostmum s holkama nabídly, ať s nimi jedu do Winchesteru, že jedou nakupovat, to já se ráda přidám na každej výlet, žejo. Trhla jsem se na chvíli, nasměrovaly mě na katedrálu, abych viděla i něco jiného, než jen obchody. Potom mě ještě zavedly do jejich oblíbené části města, prolítly jsme pár obchodů.. Prý nemůžeme nejít do ShakeAway, který má ve Win svoji největší pobočku na světě. Já jsem o tom v životě předtím neslyšela, takže mě dost vyvedlo z míry, když si nejmladší objednala shake, do kterého jí rozsekali ovocný karamely Maoam a podobně.. :D Mléčné koktejly a smoothies a můžete si vybrat z milionu různých příchutí a přidaných sladkostí :)

V úterý večer, když se udělalo alespoň trochu schopně (= chladněji) jsem vyrazila na svůj úplně první UK běh. Rozhýbat po nějakých 3 – 4 týdnech zase tělo vyžadovalo víc námahy, než jsem čekala. Běžela jsem něco málo přes čtyři míle, necelých 7 km, na pohodu.. Nefungoval mi z neznámých důvodů Runkeeper, takže motivace žádná, potřebuju prostě ten přehled každých 5 minut :D

Večerní venkov za běhu :)

Ve středu ráno jsem znova běžela, povedlo se mi potkat se v kuchyni s hostmum, která se zrovna chystala na to samé a že mi ukáže pěkný okruh, ať neběhám po hlavní.. Věděla jsem, že občas takhle ráno vyráží se psem, ale nějak jsem ji podcenila. Těžko se přiznává, jak brutálně mi dala do těla čtyřicetiletá matka čtyř dětí :D 5 km s pace 5:26, takhle kdyby se mi povedlo zaběhnout We run Prague, tak jsem úplně spokojená! :D Zničená jsem ještě teď, to zas nějakou chvíli nepůjdu.

Posílám pošty jako nikdy odsud, pořád jen nakupuju známky a hledám schránky. Baví mě to. Potřebuju brzo do Paperchase zas.

Víc než dva týdny jsem si myslela, že nemám v pokoji velký zrcadlo, vůbec jsem nevěděla, jak vypadám, když někam jdu, maximálně jsem si poskočila v koupelně, abych se zahlídla alespoň od pasu nahoru. Nebo cestou někde ve výloze jsem se zahlídla. Úplně neskutečně divný pro mě, ale žila jsem. Předevčírem přišla Polls, jestli se může podívat do jedný skříně, kterou já nepoužívám, jestli v ní není růžová taška, kterou nemůže nikde najít. Otevře dveře skříně a na nic zevnitř zrcadlo od stropu k zemi. AHA, no.

MÁM MŮRU V POKOJI, kví.

Foodporn.

Hedro. Když Lucie mluví rychleji, než se její mozek rozhoduje. Už tomu asi jinak neřekneme, jsme nemohly xDDD

Jsme měly včera s Natálkou takovej soukromej večer takovej kouzelnej, neuvěřitelnou pohodu klidnou po všech těch parties.

Grilovali jsme, ale všichni brzo odjeli, že práce atd atd, jen já jsem se sama pozvala na přespání, protože se strašně bojim tmy a tady nikde není jediná lampa, nic.

“Chceš vidět Afriku?”
“Nevim, chci?” (strach!! :D)

A ona úplně udělala něco tak pěknýho <3 Přinesla nějaký dřevíčka, společnejma silama jsme rozfoukaly oheň ve spešl nádobě od afrických domorodců, přinesly jsme si peřiny, zabavily jsme se na několik hodin zíráním do ohně, na hvězdy, přemýšlením, jestli všechny hvězdy hoří a plácáním blbostí.. Spaly jsme pod širákem, na zemi, nohy v teple u ohně, v domě bylo asi 80 stupňů. Akorát jsme si říkaly, že jsme docela trágy, že takovýhle večery trávíme spolu a né každá s chlapcem. Ale zážitek, super. Takhle venku jsme zkoušeli spát naposled někdy před šesti lety na vodě se školou, vždycky jsme vydrželi asi hodinu a šli zalízt do stanů. Mám strašně ráda tu fotku, úplně vystihuje všechno.

“Tyvado, tyvado, něco mi leží u nohou a fakt se modlim, aby to byl váš pes!”
Joey se přidal ke smečce, no :D Ale v tu chvíli, kdy jsem se probudila s “něčím” v nohách, ve mě vážně hrklo.

“Myslíš, že se sem ještě někdy vrátíme?”
“Myslim, že ne..”

Před chvilkou jsem si taky bookla let do ČR. 27. srpna jsme doma jako velká voda! :) A budou se dít věci, už teď prostě jak vím, jak to bude strašně busy všechno :D Jestli neumřu na totální vyčerpání do tý doby, tak pak už stoprocentně.

To znamená, že dnešek je den 18/57. Letí to. Vlastně třetina pobytu za mnou (zítra, ale whatevs). Neuvěřitelně to utíká.