July 13, Saturday

Další týden pryč, nechápu vůbec, jak utekl. Neskutečně rychle. Fakt mi to nepřišlo. Asi to dobře rozbila čtvrteční párty, tu jsme si hodně užily <3

LVL. Jsem zvědavá, jestli si za pár měsíců/let vzpomenu na zkratku, která odstartovala tuhle párty. Proto si to tu píšu. Dáváme si sraz u Mekáče, sharebox nuget “aby nám zbylo něco k snídani”. No jasně. Naivky.

Jak jsme někde nad ránem našly telefon a chtěly z něj snepčetnout…
“Ježiš, on tam má kód na odemčení, to je na hovno.”
“Zkus, hm, 199X, ne.. počkej, kolik mu to je… 199Y.”
“No to si děláš prdel, dost dobrý!”
Na první pokus. Nice.

Běžně takhle někdo volá s výlevem ve čtvrt na čtyři ráno…
Natálička: “You know, I can’t talk now, I’m quite busy.”
Něco ve smyslu čím busy z druhé strany telefonu.
“Sleeping.” Jojo..

Zabili nám svíčku. a ukořistěnej, pečlivě skrytej suvernýr.

Spánek krásné tři hodiny, no neber to. Páteční dopoledne jsem strávila z velké části likvidováním škody, který jsem si napáchala na svých jediných (a tím nejoblíbenějších) džínových kraťasech předchozí noc, kdy se mi povedlo zvrhnout na terase na schodě, na kterém jsme seděly Natálce skleničku červenýho. Dvakrát během asi deseti minut bajdvej, mám se čím chlubit.. :D Poprvý to pro oblečení bylo ok, podruhý průser. Hnedka jsme všechno umyly, namočily, nechaly prát.. A proto teď já řeším už několik hodin světloučce modrý šortky a ona po osumdesátý myje dlaždice ze světlýho kamene. Hostmum se vyzná, vytáhla celou krabici nějakých odstraňovačů skvrn.. na ovoce, na kari omáčku, na víno, snad deset různých lahviček fakt. Sice jsem měla pocit, že to jde trochu i s barvou, ale vypadá to, že záchranná akce dopadne.

Už řídím ^^ A užívám si to. Asi to není úplně stoprocentní a bez navigace by se mi na silnici moc nechtělo, protože mi tu všechno přijde dost stejný a všechno je to dost daleko, ale vyfásla jsem TomToma a super to bude.

Všude je tu strašně moc mrtvých (přejetých) zvířat. Mám pocit, že holubi tu hrajou nějakou zvrácenou hru, kdo je víc hustej a vydrží nevzletět až do poslední chvíle, fakt sebevraždy páchaj.

Protože prej “vítej v našem životě”, borky :D Takhle mi choděj peníze za lístky do Thorpe parku, kdyby mi někdy někdo kontroloval výpis z účtu, hodně by se podivil, takových položek je tam velká převážná část.. Ale jak to je dvakrát úplně to samý pod sebou, jsem brečela smíchy u počítače, když jsem si toho všimla.

Polly mi vyprávěla, že kdyby mohla ona vybírat jméno pro svýho koně (ponnyho má teda, ale dejme tomu :D), pojmenovala by ho Into Space. Na závodech by pak totiž hlásili: “And there’s Polly xxx riding Into Space” a znělo by to strašně super. Na osmiletý dítě to má promyšlený :) Mě to nadchlo. Škoda, že její poník se jmenuje Reuby.

První pečení britské dobroty (flapjacks s Polly) v uncích a první pečení české dobroty z britských surovin v neznámé troubě, oboje nad očekávání! <3

Weekend stories coming soon!