Vzala jsem si na to dneska oříškovou zmrzlinu, protože to bude asi na dlouho. Sou..
Ve čtvrtek jsem se jela místo školy podívat na den otevřených dveří na VŠE Podnikohospodářskou. Ráno na nádraží největší krize, nějaký vlaky (včetně mýho) zrušený úplně, zbytek zpoždění, milion nervózních lidí, kalamita prostě. Naštěstí mě vzal Dan, kterej jel na zkoušku, takže mě dovedl uplně na místo, neztratila jsem se, stihli jsme to včas a ani jsem nemusela pěšky jít od nádraží :D Líbilo se mi tam, mluvili pěkně, akorát si myslim, že na dni otevřenejch dveří udělaj maximum pro to, aby se tam prostě líbilo každýmu. Pak jsem chvíli courala centrem, koupila jsem Tomovi dárek a sobě něco za odměnu za hezký vysvědčení xDD
Dlouhý obyčený upnutý tílko z H&M, co jsem si na něj brousila zuby, Joy a knížka Francouzky netloustnou – líbí se mi, jak je psaná, mohlo by tam být ale víc příběhů a povídání na úkor receptů. Nějaký určitě vyzkouším, ale všechny mě určitě nelákají.
A večer to přišlo. Sice s dvouhodinouvým zpožděním, ale přeci, jsme vyrazili na hory. Věděli jsme o tom dva dny předem, jistě jen od středy, jelo nás sedm lidí, dva z kluků jsem znala fakt jen od vidění, ani jsme se nezdravili, tři lyžaři, čtyři se snowboardama, dvě holky, pět kluků, tři kuřáci, čtyři nekuřáci.. A bylo to prostě uplně nejlepší a vůbec nevim, jak to mám převyprávět všechno, protože co my za ty dva dny stihli je neskutečný a určitě si na všechno nezvzpomenu ani a tak. Nějak postupně to zkusim nejlíp :D
Vyzvedli mě kolem osmý. Seděli jsme v autě čtyři a náš věrný tank, Nissan Patrol, byl narvanej. Představa, že máme nabrat ještě tři lidi s komplet výbavou mi přišla absolutně směšná. Ovšem povedlo se a my, narvaný po střechu, vlastně i nad střechu, dvě rakve jsme využili uplně maximálně, jsme mohli konečně vyplout. Sněhová vánice, vítr, tma, zadejchaný okýnka, Micky zakousnutej ve volantu.. A byli jsme největší kingové na dálnici, protože všichni ostatní museli jet krokem. Na silnicích 10 cm uježděnýho uklouzanýho sněhu, zasekaný kamiony.. ale náhon na všechny čtyři nezradil a za dvě hodiny jsme byli na místě. Teda – skoro. Chata 30 m od silnice se nezdá jako problém… Když zrovna není všude metr prašanu a lopaty v chatě, žejo xDD Se správným nadšením jsme přeskákali vrátka a prohrabávali se k chatě. Někteří v teniskách, někteří dokonce v teniskách bez podrážky xD
S Týnkou rozmzáme a rozkoukáváme se :D
Než se zatopilo a prokopalo místo na auto, jakž takž cestička, natahaly batohy, byla půlnoc a my v největším elentu. Do “trouby” jsme postupně naházeli čtyři pizzy, který zmizely jak mávnutím kouzelnýho proutku, šli jsme blbout do sněhu, porazili jsme s Tomem všechny suverénně v Activitách.. Od pěti ráno netušim. Poslední odpadli Týnka s Kubou v půl šestý a plán vstávat v deset nevyšel tak úplně, ale zas líp, než bysme mohli s tímhle režimem čekat :D
Nejluxusnější pizza prostě z tý pece <3
Ráno jsme zjistili, že voda prostě nepoteče a oheň v kamnech prostě nevydrží xD Ve zbytku chaty mrzlo, my všichni spali v jednom pokoji a než kluci zjistili, že vodu můžem nosit v lavorech ze sklepa, vyčistila jsem si radši zuby limonádou. Se vším jsme se porvali, včetně nově napadanejch 15ti čísel sněhu a výjezdem pro auto, kterej nám zahrabala fréza, a v jednu už jsme si kupovali permice v Rokytnici. Tak tak nám vyšly tříhodinový, žejo, když ve čtyři lanovky končej :D Foukal vítr, sněžilo a byla mlha jak prase, jak furt padal sníh, tak sjezdovky nemohly bejt upravený. Sice žádný plotny, ale boule byly a tak. Záhul na nohy, ať někdo jezdí normálně sebelíp, váleli jsme se všichni pořád a bylo to strašně dobrý prostě. Padalo se do měkkýho, že :) Vůbec mi to nějak nevadilo, měla jsem pořád dobrou náladu a tak.
Na parkovišti jsme chvíli dělali hovadiny, skákali z vejšky do hromady sněhu, udělali nějaký fotky a valili domů./p>
Pauza na občerstvení, my a Vondry s Týnou :)
Sedm u tanku a bez psa. V komplet sestavě prostě ^^ Víťa, Duli, Tom, Luc, Vondry, Týna, Majký
A druhá a poslední společná, na hromadě. Tomáš nejdřív nestíhal se za náma vyhrabat, když mačkal samospoušť vůbec xDD
Cestou zpátky jsme se jeli zeptat na vířivku, která teda nevyšla, stavili jsme se v ice-baru, tahali Vondryho za autem na prkně, pařili na šmouly.. Na chatě jsme sežrali, na co jsme přišli a plánovali večer.
“ajs bar”
Střecha se stala velmi častým místem naší zábavy :)
V hotelu kousek od chaty nás zklamali s tím, že v půl devátý prostě už nevařej. Tož vyrazili jsme odvážně nahoru do vsi, opět s vidinou jídla :D Přežrali jsme se úplně nechutně, hodinu jsme se nemohli pohnout snad prostě :D Lid z hospody postupně mizel, takže jsme tam od půl jedenáctý byli úplně sami a mohli si dělat bordel, jakej jsme chtěli, takže Týna měla za chvíli turch triko, protože Vondry bude muset ty bodyshoty trochu trénovat ještě :D Ale měli tam cedule s nabídkou na stropě, luxusní jídlo, super ceny, prej výborný pivo a chápající paní servírku, takže jsme je tam trápili asi do půl dvanáctý, nechali tam poměrně slušnej obnos a vyrazili k “domovu”.
Ty nejvíc spokojený výrazy s tím jídlem, ne :)
V sobotu ráno jsme museli nejvíc makat, abysme stihli sjezdovku ještě, takže jsme zvolili bližší Rejdice se sice jen jednou sjezdovkou, zato povedeným snowparkem a “domácnějším” prostředím prostě. Hodně jsme fotili skoky různý, jízdu a tak. Měla jsem chuť taky si skočit, i když jsem to předtím nikdy nedělala xDD Byly ideální podmínky, bez ploten, větru, měkkej sníh na dopadu.. Poprvý jsem se lehce rozšípala a dojela po hubě xD Ale pak už to bylo prostě strašně super a pyšně jsem dojela ve stoje vždycky už.
Woohou! xD všimněte si toho supersoustředěnýho výrazu :D škoda, že nemam lepší fotku nějakou, zespoda třeba, tady neni skoro vidět, že letim.
Tom a trochu kýčovitě modrý nebe, co jsem mu tam dala ještě :D
Hromadná, takový piráti sjezdovky ne xDDDD
Na chatě jsme to rychle pofackovali nějak, umyli nádobí za tři dny na zemi uprostřed obýváku v kýblu, vrátili nábytek do původního stavu, narvali všechy věci pod tlakem do auta, cestou nechali osum kil u strejdy Meka a byli jsme všichni strašně spokojený, nadšený a unavený. Z původního plánu sejít se o půlnoci na Santě (diskotéka) nakonec sešlo. Někteří pokračovali do práce, něktěří na basketbalovej zápas, někteří do hospody (já).
Šla jsem se na chviličku podívat za holkama jen, protože jsem Élu s Jíťou od středy neviděla, tak pokecat. Ani ve třech jsme nenašly místo, takže jsme zakotvily na baru a na dobu delší, než chviličku, ale stejně to bylo fajn :D Ráno jsem se probrala ze mdlob v půl jedenáctý s tím, že bych potřebovala spát ještě tak asi dva dny, bohužel mi nebylo přáno :D
Naši mě vytáhli na procházku, s tím, že potřebuju na vzduch (what?! kde jsem asi byla dva předchozí dny?). Bolely (a bolej doteď) mě úplně všechny všechny divný svaly, co si představíte. Třeba z boku na krku, v podpaží, dole na zádech, zespodu na rukou a tak. Z prkna žejo. Bylo krásně naštěstí teda aspoň a za odměnu jsme si koupili kýbl zmrzliny oříškový pak :D
Se ségrou.
Oříškovou zmrzlinu samozřejmě dávno nemám, protože admina jsem si naivně otevřela asi před pěti hodinama už a teď mě čeká akorát vana a musím se podívat na autoškolu trochu, zejtra jdu jezdit, tak ať nejsem uplně ostuda :D
Jsem strašně unavená fakt. Jak spráskanej pes. A taky tak trochu vypadám možná, mám jelito na boku, asi jak jsme skákali do toho sněhu, tak tam byl nějakej led, nebo tak něco, našla jsem ho po delší době, až když bylo pěkně vybarvený. Strejda mi dneska poslal jednu fotku, o který jsem vůbec nevěděla. Takovej milej portrét docela, tak ještě o tu se podělím a musim fakt jít na tu autoškolu, chci jít brzo spát dneska xDD
No Comments