Díky tomu, že se nám tak dobře povedlo vychytat nastavení nezávislého topení a spí se nám v autě vážně dobře, nemáme nejmenší potřebu shánět si třeba jednou za tři dny Airbnb nebo nějaké jiné ubytování, abysme se „dali dohromady“, nicméně sprchu bysme už uvítali. Žádné veřejné jako třeba na německých benzínkách tu nejsou, ale plavecký bazény v Norsku mají. Plavání je fajn a v plaveckých bazénech jsou sprchy – plán na upršený dopoledne v Trondheimu je teda jasný. Jen to znamená strávit krušnou půlhodinku přeskládáváním celého auta v dešti při hledáním mých plavek, které byly před pár dny při balení v Bergenu vyhodnocené jako „nebudu potřebovat cestou“, a tím pádem umístěny v nejzazších krabicích hluboko pod postelí.
Když jsme vyplavaní, vyvýřivkovaní a vysaunovaný, venku je konečně světlo a míříme do centra. Trondheim je krásný město. Útulný, sympatický, navíc vánočně ozdobený vypadá všechno ještě líp.
Máme tip od Terezky, která tu byla na Erasmu před rokem, a tak tentokrát nehledáme kavárnu naslepo, ale naopak do Mormors Stue (Babiččin obývák) přicházíme s poměrně vysokým očekáváním. I to ale naprosto rozseká nabídka „all you can eat coffee & cake“ za 89 NOK. Vzhledem k tomu, že tloustnu jen z toho, že se na ty úžasně vypadající sladkosti jen dívám, s úsměvem odmítáme a kupujeme si jen kávu a jiný deal – dvě libovolné sladkosti, což je v našem případě menší kousek gulrotkake (mrkvový dort) a sjokoladekake (čokoládový dort), a když se povzneseme nad to, že v mrkvovém moc mrkve není, chuťově je jeden geniálnější než druhý, stejně tak prostředí. Několik útulných místností, prostorné stoly s paličkovanými dečkami, všemožné gaučíky, křesílka, židle.. studovat v Trondheimu, asi jsem „u babičky“ často i s učením :)
Když ve dvě hodiny odcházíme, je šero, když ve 3:10 nastupujeme do auta, úplná tma.
Sto kilometrů kodrcání se po zbytcích ledo-sněhu rozbitého od pásů rolby po silnici číslo 30 je opravdu výživných a klepání v levém kole čím dál hlasitější, super. Ale cedule „pozor sobi“, které jsme viděli jen úplně první noc, kdy jsme do Norska v srpnu přijeli, jsou víc exciting!
Dneska budeme spát v Røros. Když přijíždíme, všude svítí lampy a vánoční výzdoba a venku to vypadá kouzelně. Vyslovuju svoje přání jít se ještě projít, a po pár vteřinách, když otevřu dveře auta, kterým okamžitě prosviští ledová větrná bouře, přemýšlím, jestli to nepřehodnotím :D Zpoza okýnka ta atmosféra vypadala trochu víc welcoming. Schováváme se do pletených čepic, kapuc, rukavic, šál a vyrážíme. Ve velkém kostele nad hlavní uličkou právě skončil vánoční koncert, takže městem zrovna odchází spousty hezky oblečených lidí a my díky tomu máme možnost alespoň nahlídnout dovnitř.
Můj milý má kvůli bolesti v levém předloktí (existuje asi milion důvodů, proč by ho mohlo bolet jako třeba namožené z řízení, z bazénu, nějaký bouchnutí se v bazénu a tak, ale víme… :) ) pocit, že na něj jde infakt, a rozhoduje se roztáhnout si žíly tatranským čajem. Chvíli přemýšlí, jak moc blbý je nalít si ho do skleničky na víno, když tu Kesida zašátrá rukou pod matrací a z krabice mezi lamelami tahá dva Tupperware kelímečky o objemu 50 cl ve tvaru panáků. „To si děláš srandu, na co to máš…?!“ komentuje trochu podezřívavě se smíchem v hlase. Nalívá nám oběma (proč vlastně i mně?) snad třetinu a uh, na těch 52 % se to asi pije dobře, ale jak vůbec nejsem zvyklá, tak to je docela síla. Nicméně infarkt snad zažehnán.
Vaříme si Díváme se na Návrat idiota, který v nás nechává poměrně dost otazníků a při usínání nám do očí svítí nádražní lampa. Domlouváme se na tom, že to vlastně fajn, že konečně jednou nebudeme vstávat do tmy, ale nahradí nám slunce.
Písnička pro dnešní den: Red Hot Chili Peppers – The Adventures of Rain Dance Maggie
No Comments