Jestli světýlka Ålesundu večer byly velká paráda, tak hory a ostrůvky objevující se ráno s ustupující tmou… wow.
Sympatické, kulturně působící centrum města nás vítá pro změnu neutuchajícím deštěm. Prohlížíme si historické kamenné budovy, výlohu obchodu s výbavou pro lodě, čvachtá mi v botách, těší mě řetěz světlýlek omotaný kolem zábradlí mostu, skoro až smutně konstatujeme, že ještě ani nemáme chuť na kávu (to se nestává!), a tak místo abychom šli hledat kavárnu, usuzujeme, že bude rozumný vydat se dál. Světlo je zhruba šest hodin denně a jsme až překvapení, jak rychle vždycky ten čas uteče.
Projíždíme Atlantic Ocean Road. S přejezdem Storseisundet Bridge si můžeme pomyslně odškrtnout druhý z žebříčku dvanácti nejnebezpečnějších mostů světa, který Tom před chvilkou někde našel. Pokud se někdy ocitnete v téhle části Norska, doporučujeme všemi deseti, cesta přes soustavu mostů je vážně zážitek, navíc na několika místech je možnost zastavit, projít se, pokochat se výhledy a pokud zrovna nebude fičet krutý severní vítr, těžko budete hledat lepší místo třeba pro piknik :)
Jsem vážně vděčnej spolujezdec. Většina lidí radši řídí. Nebojím se řídit, to v nejmenším, ale jednoduše radši aktivně loupu a podávám mandarinky a čaj v termohrnku, vybírám hudbu, fotím, sem tam zvládám číst průvodce za jízdy a neusnu, jen co sednu do auta :)
Máme trilion iphoních kabelů a USB nabíječku do zapalovače se dvěmi vstupy, ale stejně si půjčujeme jeden kabel. Roztomilost.
Baví nás jezdit bez navigace. Poslední roky se Google maps staly tak nějakou součástí téměř jakýkoli cesty, jen Zéland jsme si užili bez nich – protože skoro nikde nebyl signál a nezbylo, než se spolehnout na mapu v rukách spolujezdce :) Detailní mapu / atlas Norska se mi nějak sehnat nepovedlo, na druhou stranu tu mimo města úplně není, kde se ztratit, silnice jsou narozdíl od turistických tras značené dobře, tak nám na telefonech běží jen Spotify a je to super.
Nepřestáváme žasnout nad množství (vkusný!) vánoční výzdoby VŠUDE. Žádná barevná blikající divočina, jen kilometry teple žlutých řetězů světýlek a svítící papírové hvězdy v oknech. Každý sebeopuštěnější domek na dálku svítí, všechno vypadá neskutečně útulně. Přemýšlím, jestli mi to přijde přehnané a až zbytečné, jak úsilí, tak plýtvání elektřinou a tak, ale nakonec se shodujem’ na tom, že to je prostě hezký. A že jedna taková svítící papírová hvězda by se nám taky líbila.
Písnička pro dnešní den: The Vaccines – If you wanna
1 Comment
Úplně na mě dýchá ta zima. Hrozně mě baví tu cestu číst s vámi. Krásný fotky! Norsko si rozhodně píšu na svůj seznam :-).