August 7, Saturday

Není nic příjemnějšího, než jet po sedmi hodinách prodávání potravin protivnému zmoklému lidu dvacet minut na kole v dešti. A ještě jsem zvládla píchnout duši.. Něco divně syčelo a koukám a zelenej střep, žejo. Krása. Takže teď jsem pro jistotu ještě bez kola, na kterým zas od pondělí potřebuju jezdit pracovat.

Ta voda je hnus, všichni jste nadávali na vedro, ale co teď? Už zas evakuujou a kdovíco, samá kalamita… Máme dům v první řadě u řeky, přímo na nábřeží, pětisetletou vodu v nula dva jsme přežili téměř bez újmy, ale na druhou stranu řeky se to asi už pomalu vylejvá. Třeba nám uplave škola… *evilsmirk*

Zmiňovala jsem skvělý úlovky, tak se vám jdu dneska pochlubit :) Patří mezi ně i dva úžasný šátky, zvlášť ten první jsem si zamilovala na první pohled, moc se mi líbí ty pastelový barvy. Větším překvapením, než na první pohled viditelně kvalitní materiál, pro mě byla ale cedulka hlásající “Emilio Pucci”. Pořizovací cena šátků “ozdobených” těmito cedulkami se na českém internetu pohybuje cca mezi 4 – 8 tisíci. Eh.. A teď hádejte, kolik jsem za něj dala. Hm, máte tip? 20,- Kč. A nekecam, fakt. Prostě…!! Je z kvalitního silného hedvábí, nemá jedinou zatrženou nitku, nejeví jakoukoli známku toho, že by ho někdo používal. Co se nenajde v sekáči v bednách “se zbytkama, co jinam nešly zařadit” pod stojany s oblečením. Pravda, šla jsem cíleně pro hedvábnej nebo saténovej šátek, ale že najdu tohle, to jsem nečekala :) O to větší jsem měla (a pořád vlastně mám) radost.

Nezůstalo u jednoho, zaujal mě ještě jeden v úplně jiných barvách. Jak jsem ho uviděla, přišel mi strašně povědomej. Nemáte ho někdo? Nebo nějaký podobný? Nebo to bylo déjà vu? Cedulku nemá a zatím se mi nepodařilo ho identifikovat, kdybyste někdo věděl něco o jeho možným původu, napište mi. Neunosím ho sice asi tolik, jako ten první, ale na druhou stranu – nemohla jsem bez něj odejít. Taktéž za dvě pětky.

Na krámě nám “končily” banány a tak jsem upekla takovej fejk krtkův dort. Jakože z domácích surovin, né z krabice. A řeknu vám, že tu krabici už u nás nikdy nikdo neuvidí. Práce s tím úplně stejná – těsto na hnědý korpus je až směšně jednoduché, taky se všechno jen postupně smíchá, takže stejně jako z předpřipravené směsi. A chuť asi tak milionkrát lepší – žádný rádobyčokoládový vločky, žádná hnusná chemická banánová příchuť šlehačky a vůbec :) A asi to vyjde i levnějš, protože do tý krabice musíte ještě spoustu věcí přidat stejně, ale nepočítala jsem to.

Oslaďte si taky den :)

Potřebujete:

• 200 g polohrubé mouky
• 200 g cukru krystal
• 4 vejce
• 4 lžíce oleje
• 1 prášek do pečiva
• 6 lžic vody
• kakao (podle vlastního úsudku, alespoň ale 2 lžíce)

• 750 ml smetany ke šlehání
• 3 ztužovače šlehačky
• 1/2 – 1 tabulku čokolády (podle chuti, dala jsem 3/4)
• 4 banány

Postup:
Do mísy rozklepněte vejce a přidejte vodu. Začněte šlehat, přisypte cukr. Pak olej a nakonec mouku a prášek na pečení. Easy. Nalijte do kulaté formy vyložené pečicím papírem (nebo vymazané a vysypané, ale třeba já to nesnášim, tak je na tom z krajů ta hrubá mouka). Pečte cca na 170°C dokud to nebude. Trvá to asi půl hodiny, ale radši to zkoušejte třeba od dvaceti minut po pěti minutách špejlí – dokud na ní budou drobečky, ještě to není. Až to bude, nechte korpus trochu zchladnout, rozřízněte tak, aby spodní část byla vysoká asi 3 cm. Horní část rozdrobte do mísy a nechte si jí na potom, do spodní ještě vydlabte trošku kolečko s centimetrovým nevydlabaným okrajem a drobky taky si nechte v míse ještě. Ušlehejte smetany se ztužovačema a nasypte do té šlehačky ještě na maličký kousky nakrájenou čokoládu. Oloupejte banány a nějak je poskládejte na ten spodní korpus, na to vykydněte tu šlehačkovou náplň a udělejte pěknej kopec. Obalte drobečkama a dejte vychladit do lednice na dvě hodiny tak, bude to lepší. A druhej den je to ještě o trochu lepší, ale většinou to nemá takovou trvanlivost :)

Ještě když bylo hezky, ve čtvrtek, jsme se šli s Tomíkem podívat na cvičák na Jessie, jak jí to jde. Prej se každou hodinu zlepšuje říkala Zuzka, byla šikovná, ale ještě to není stopro. Stopro je to, když máte něco dobrýho. Jinak nemá zájem prostě a kašle na vás. A koukejte jak se se mnou děsně chtěla fotit xDDD

Posledních pár dní mi dělá radost zlatá sovička. Dlouho jsem sháněla něco na krk, co by mi ladilo k spoustě kulatých úzkých náramků, a pak jsem jí našla :))