April 24, Wednesday

Začalo to minulý víkend. S prvním sluníčkem se doma vyskytuju čím dál míň a snažím se trávit u počítače co nejmíň času. Dolánky, kola, výlety, běhání, zmrzlina jako důvod, proč se někam vypravit.. Neskutečně si to užívám! Dneska to bude ve fotkách, které mi ulpěly v telefonu během posledních deseti dnů.

Můj aktuální výhled z okna <3 On je skvělej v každým ročním období, ale po měsících šedi je tohle příjemná změna.

První letošní Dolánky minulou neděli následované Jackem a obry v kině.

V pondělí, když jsem přijela ze školy, jsme měli chuť ještě něco podniknout, užít si (pořád překvapující) skvělý počasí. Jen na krátkou procházku do veltruského parku… Tam nás čekal bonus v podobě obrovskýho množství daňků přímo u ohrady. V oboře žijí odvždycky, co pamatuju, ale za celý život se mi snad dvakrát povedlo zahlédnout nějakého, jak se mihnul úplně v dálce. A teď?  Dva metry od nás a kolik jich bylo! Dětská radost úplně :) A poprvý jsme grilovali, i když už večer bylo dost chladno.

My a daňci :D

Úterní ranní stresy – můj zubař v kombinaci s problémy tisíců klientů s internetovou konektivitou do zahraničí znamenaly neustále zvonící telefony jak u Toma, tak ve spřátelené (mnohonásobně větší) firmě, kde jsme chvilku strávili a snažili se získávat informace o průběhu nápravy z první ruky. Místo T. přednášek jsme si radši poseděli s božskou zmrzlinou před Angelatem (odměna za ranního zubaře nutná!).

Následně jsem se přesunula na Letnou za týmem lidí ze školy, natáčeli jsme video pro jeden školní projekt. Ukážu příští týden, zatím je to tajný ;) Není to nic extra, neboť největší zkušenosti s videem z celé skupiny mám já. A ty čítají přesně moje dvě únorové videochallenge xDDDDDDD Ale pro ukázku toho, co jsme měli na mysli, to bude asi stačit. Zlatý fotky, nějak mám pocit, že jimi dokážu atmosféru vystihnout mnohem líp. Ale zjistila jsem, že bych asi chtěla umět i videa :) Vážně příjemně strávenej den. Měla jsem strašně dobrej pocit z toho množství lidí, co se kolem kyvadla prohánělo na skejtech. Mám prostě ráda lidi, co “něco” dělají.

Čtvrtek, dva úspěšně zvládnuté testy a Dolánky podruhé.

Stationery porn – úlovky z Japonska a vydekorovanej macbook, někde jsme je vyzkoušet museli :D

V pátek jsem se nechala ukecat na focení, takže mám pár svých hezkých fotek. Za foťákem stejně stojím radši, před objektivem jsem nervózní. Úplně náhodou jsem při cestě zpátky narazila na obchůdek Jane Bond Special, který jsem myslela, že je někde úplně jinde, ale chystala jsem se do něj v nejbližší době zabloudit. Odnesl to světlounce zelený puntíkatý šátek a musela jsem se hodně držet, abych si domů nenesla ještě nějaký šaty. Vřele doporučuju!

Přišly mi boty z In Love With Fashion. Náhrada za moje umřelý biker boots, který jsem nesundala celou zimu. Na propršenou sobotu jak se hodily. Jenom jsem byla překvapená, jak se dělají boty “vlastní značky”. Pod přelepkou ILWF nějaký Cassandra, proč ne. Né, že by na tom nějak extra záleželo, líbily se mi, tak bych si je koupila bez ohledu na to, co mají na cedulce… Jen mě to trochu zaskočilo.

Protože jsme chytrý opičky, dostačující část školních povinností jsme si odbyli během sobotního dopoledne a vyrazili do kina na Spring Breakers, na které čekáme už kdovíkolik měsíců. Zataženo, chladno, poprchává, tak co jinýho s námi. Bylo to dost… jiný. Ale líbilo se mi to! Jenom je trochu zvláštní vidět uťáplou Hannu z Pretty Little Liars šňupat koks a plazit se po někom v bazéně. Dávají to snad jen na Smícháči a na Zličíně, navíc  jednou denně, ale jestli vám ten čas vyhovuje a bude  v dohledný době náhodou počasí, který není ostuda strávit v kině, běžte :)

Na večer jsme si domluvili hospodu s pár lidma. Nic velkýho, na chvíli pokecat. Jenže právě když od toho nic nečekáte, nejvíc se to zvrtne, proto jsme v jedenáct naskákali v sedmi do auta a odjeli na diskotéku do menšího města, naposled snad před pěti rokama jsme tam byli. Strašná párty, uhh. Takhle jsme netancovali ani nepamatuju. Párhodinový spánek u T. babičky (XDDDDDDDDD), nechutná hromadná fotka na facebooku, mise splněna :D A to jsme si mysleli, že jsme na tyhle věci starý. Jura si to teda myslí pořád XDDDDDDDDDD

Ale pořád nějak nemáme dost, škoda promarnit hezkou neděli doma/spaním. Nikomu se s náma nechce do ZOO ani na Matějskou, to si necháme na příště, až nás pojede víc. Chvíli hledáme na internetu, kam v okolí bysme se mohli jet podívat. Krabička cherry rajčat a sáček ořechů místo oběda, který se nám nechce řešit, navigace v telefonu a vyrážíme. Mám ráda výlety naším stařičkým Puntem. Mají výbornou atmosféru, i po roce (Nechtělo se mi vůbec věřit, že už ho máme rok. Ale minulý týden přišla faktura na povinný ručení, tak to tak asi fakt bude. Dospělej život.) z něj pořád máme a užíváme si ten pocit volnosti a nezávislosti :)

Jeli jsme za Kladno, do skanzenu dolu Mayrau. Navigace nás vedla přes Slatinu, tak jsme se slovy: “Jedem na výlet, máš tři minuty, jestli chceš taky něco vidět!” vytrhli ještě Impyho od učení. Mayrovka je místo, které stojí za to vidět. Má kouzlo. Zvlášť, když se vám podaří, jako nám, natrefit na čas, kdy nikdo jiný o prohlídku nestojí. Poslední v ten den. Mám teda takový dojem, že narváno tam nebývá nikdy, což je na jednu stranu škoda, ale vy si to užijete o to víc . Končili jsme při teplým zapadajícím slunci, který dokonale dotvářelo ty momenty. Provedl nás starý pán, který v dole strávil téměř celý svůj život a bylo na něm vidět, že ho opravdu baví vyprávět ostatním, jak to tehdy fungovalo.

V pondělí jsem přijela kolem pátý hodiny ze školy a měli jsme domluvený hromadný běhání, který nějak nikomu nevyšlo xDDD Dali jsme si s Tomem příjemnejch 6 kilometrů pohodovým tempem, běželo se nám úplně skvěle :) Zbytek dne jsem sice nemohla došlápnout na levou nohu kvůli kolenu, ale stálo to za to. Místo běhání ale vyšlo grilování, Kuba zval na večeři. Trocha obžerství, Jungle Speed se slánkou a vtipná hra bez názvu, jejíž výsledek si můžete po sloupcích prohlídnout na těch dvou fotkách plných papírků, jdou rozkliknout na větší. Brečeli jsme smíchy, hlavně u doslovných překladů vzniklých vět do angličtiny pro Brita Chrise.

Ranní vstávání nám vynahradil Max boží snídaní v Café Traverza na říkejme-tomu-pracovní-schůzce. A ještě jsem dostala vtipný trika :)

Neboť mi v minulých dnech umřely nejoblíbenější nejpohodlnější džíny do gumy, měla jsem takovej hloupej nápad jít se podívat po podobných nových do Palladia. Stálo mě to spoustu peněz a koupila jsem kde co (třeba tu zelenožlutou kabelku jsem tam prostě NEMOHLA nechat, láska na první pohled), kalhoty samozřejmě nemám. Alespoň třeba utahám všechny ty sukně a šaty, co na mě teď koukají z uklizený skříně. Včera proběhla velká čistka a úklid, to je tak super pocit, když se člověk odhodlá!

Zas nejdu běhat s nikým dlouho, Rubi mě málem zabil včera svým tempem! Od někoho, kdo NIKDY neběhá, jsem fakt nečekala, že dáme čtyři kilometry s pace 5:31 :D

Japonsko dopíšu, slibuju.