Dneska v poledne jsem se dozvěděla, že za sebou mám úspěšně první pracovní týden, na zítra pro nás nemají práci prej, tak až v pondělí zase. Mohla jsem být zas o čtyři stovky blíž novýmu foťáku, ale na druhou stranu – už dnes, když mi v 5.10 zvonil budík, mi bylo skoro do breku :D Když pak vstanu, tak už je to v pohodě, ale odhodlat se vstát prostě :) Takže nakonec to asi docela ocením a zítra si s radostí přispím aspoň do půl deváté. A čtyři stovky jsem si určitě namakala během dnešního odpoledne na grafice na triatlonový startovní čísla a plachtách na start a cíl.
Jak to teď se mnou vlastně je: po né zrovna příjemné zkušenosti v Camaieu, kde moje práce skončila po pěti odpracovaných víkendových dnech z důvodů neznámých, kdy mi šéfová velmi profesionálně neodpověděla na nemálo e-mailů a pro jistotu mi ani nezvedá telefony, sáhla jsem po práci, kterou jsem dělala už loni v srpnu. Tady u nás, ve skladu. Manuální, poměrně stupidní práce, nestresující, nevyžadující nějakou přehnanou ochotu, vtipná mistrová, dost známých u všech okolních stolů, s Elinkou v “týmu”, za pět minut jsem na kole v práci, v jednu hodinu doma.. Rozhodně si nestěžuju. Není to nějakej super byznys, ale na druhou stranu – směny se prokecaj a protože je pořád co dělat, krásně to utíká, poprvý se podívám na čas a dvě hodiny pryč, pak už je za chvíli svačina a po svačině už je skoro konec :D A protože jsme šikovný, rychlý a většinou to i děláme dobře, má nás mistrová ráda. A vyděláme si víc než ostatní. Řekla bych, že kluci chudáci zapláčou, až uviděj výplatu, mívaj půlku toho, co my. Ale na rozdíl od nás taky nevědí, kolik za každou zabalenou dárkovou Radox kazetu dostanou, takže je to zatím netrápí xD
Dnešní nechuť k brzkému vstávání byla způsobena hlavně tím, že jsem včera netrávila odpoledne doma podle svého odpočinkově-prázdninového řádu, jely jsme se podívat na Tomíka a ostatní s jeho mamkou a ségrou na Ranou, jsou tam, jako každý rok, s letadlama. Modeláři jako, né s doopravdickejma. No, a vrátily jsme se kdoví kdy úplně, žejo, protože to strašně uteklo. Měla jsem úžasnej kuřecí plátek v bramboráku, dva dokonce jsem dostala. Dva úplně obří přes celej ten obří hospodskej talíř! Snědla jsem jeden a mýmu pomononukleotickýmu žaludku bylo blbě ještě, když jsme se v noci probudili. Vím to, je mi blbě pokaždý, když během odpoledne nebo večera jím něco mastnýho, ale zas jako – nejezte ty dobrý věci :)
Cesta na místo byla ale opravdu zážitek. Pořád jsme jely dobře, pak jsme dostaly po telefonu info, že někde téměř v cíli je cedule “Průjezd zakázán” kvůli stavbě. My potkaly “Slepá ulice”, ale říkaly jsme si, že to bude určitě ono. Tak si jedem, jedem, a najednou konec cesty a taková ta “za půl roku budu, když se zadaří, silnice”. Prostě písek, štěrk, bahno, hromady materiálu všude. Rozhodly jsme se, že se budeme tvářit jako kontrola z životního prostředí a zkusíme to projet. Projely jsme. Kličkovaly jsme bahnem a hromadama slušný tři kilometry, když jsme dojely k barům a jeřábům a pracujícímu, opravdu divně a zlostně vyhlížejícímu lidu. Ani nevím proč jsem se otočila, ale celou cestu jsme jely jakoby z kopce k nim, mezi polema. A celou cestu na nás mohli krásně koukat, jak tam jak hovádka jedem tou zakázanou stavbou. GPSka opět nezklamala xDDDDD
Dostala jsem od Toma strašně úža růžový golfový míčky. Jenom proto, že jsou růžový, podle mě je golf nudnej snobskej “sport” a cílem je jen ukazovat si ty ošklivý drahý hadry, ale tak co.. Každýho baví něco jinýho. Asi si půjčím ještě ten svítivě žlutej od jeho taťky ještě a budu se s nima učit žonglovat. Nebo mu zavolám, ať mi přiveze ještě ten poslední, co tam pánovi zbyl, ať mám svojí sadu xD
Já jsem mu za to (no, vlastně náhodou, ale sedělo to, samozřejmě jsem je měla hotový dřív už) přivezla růžový cupcakes. On měl krabici srdíčkovejch, protože ty s jahodou by cestu nezvládly téda.
A protože jste (alespoň někteří z vás) hodné a chytré děti, pomohli jste mi včera získat od toho šmejda fotky z Itálie. Ty fotky moře, jak jsem si myslela. Hodinu a půl luštění kvízu kvůli zaheslovanýmu raru s deseti nekvalitníma rozmazanejma fotkama, z čehož moře je na dvou z nich a ještě vypadá úplně bahnitě, když bylo fakt hezký a průhledný, to nechápu proč. Tak tu jednu vám ukážu. S Térou. Mě na ní, díky poznávacímu znamení “růžová matračka” asi nepřehlédnete xDD
Zítra mám v plánu malý, zato náročný, pekařský pokus. Tak uvidíme, jestli vám ukážu jenom nové zapékací mističky, nebo i výsledek :D
3 Comments
golf JE nudný snobský šport. Bola osm na jednom turnaji ako doprovod, a tí ľudia si fakt myslia niečo viac, aspoň teda tá partia, s ktorou som bola. Vychvaľovali sa, čo všetko majú a pod. ako príklad uvediem miniopice z Afriky ako domáce zvieratá. Po tom dni som mala DOSŤ :D Ale tie ružové loptičky sú krásne :D
ten cupcake je úžasný, ja by som tiež piekla, ibaže nebudem lebo: -nemá to kto zjesť, -a keby teraz zapnem našu trúbu, tak sa v byte upečieme, lebo my máme tú plynovú, takú tú starú, kde sa ani teplota veľmi nereguluje a tak…nie je to práve pohodlné :D
Práce, kde to utíká, je, podle mě, mnohem lepší než práce totálně lenosšivá a tedy nudná. Vstávání je hnus nejhnusnější, ale den je pak o to delší, když se vstane dřív.. ajednou občas i 24 hodin stačí. A co se golfu týče, tak se mně nepokoušej naštvat! O tom zda je to nunej sport můžeme jen polemizovat, neb každýho vážně baví něco jinýho, ale snobskej teda určitě už dávno ne. Jen se tam prostě nenosej džíny – to je celý. Jinak vezmeš něco typu šuntog za 60 kč od číňanů a můžeš jít hrát! To, co píšeš, je jen obal, kterej vidí většina nezasvěcených lidí. To je jak kdybys řekla, že curling je snobskej sport protože ta skotská žula, či co to je, je drahá.
na ten post cekam celej den! :D tak nakonec fajn ze mas nakou praci a kdyz je v pohode tak proc ne :) skoda tech fotek od more no. jo a golfovej micek je skvelej :D skoda ze mi to absolutne nejde hrat