Zápisky z Barmy #2 – Lodí po Inle Lake

Den 2 (8. 8. 2015)

V sedm ráno nás ještě v autobuse hlídači zkasírují každého o 10 USD za vstup do oblasti a po pár dalších minutách vystupujeme uprostřed městečka Nyaung Shwe. Po asfaltkách, které jsme viděli v Yangonu není ani památky, ale udusaná hlína nikomu v žabkách nebo úplně bez bot nevadí. V ulicích už je celkem dost lidí, život tu začíná na naše poměry brzo, už kolem páté, když začíná být světlo (v šest je už úplně bílej den), naopak v sedm večer už je tma a všechno se pomalu uklidňuje.

Hned na nás pár chlápků z motorek zkouší pokřikovat, kam jdeme, jestli nechceme jet na projížďku lodí a tak. Já tohle nahánění hodně nemám ráda a tenhle způsob prodeje na mě nefunguje. I když by se možná dali ve výsledku ukecat na nějakou nižší cenu, ani o tohle nestojím, nějak z toho celkově mám takovej pocit nějakýho šmelu a tak po pár blocích, když narážíme na sympatický domek s “agenturou” ve spodním patře, rozhodneme se zkusit štěstí tam. Domlouváme si právě loďku, protože to je nejlepší způsob, jak během relativně krátké doby vidět spoustu věcí rozmístěných po jezeře Inle Lake. Vlastně u většiny z nich je to zároveň jediný způsob, jak se k nim dostat, protože po souši k nim jednoduše cesta ani žádná lávka nevede.

Chválím paní – majitelce a jediné pracovnici „agentury“ Century Travel zároveň – krásnou angličtinu a ona se rozpovídá o tom, že má vystudovanou fyziku na univerzitě. Wow. Celkově jsem z úrovně angličtiny v Barmě překvapená, ačkoli se jedná o zemi, kam se například v porovnání s Thajskem podívá úplný zlomeček turistů a spoustu let byla opravdu uzavřená, anglicky tu mluví kde kdo a ještě tak pěkně.

Než vyrazíme do místa, kde kotví loďky, utíkáme na chvíli s tím, že nejdřív si musíme domluvit nějaké ubytování, ať to neřešíme večer na poslední chvíli. Bingo, hned “u sousedů” v The White Avenue 2 – skromný, ale na můj vkus úplně nádherný světlý pokojíček s okny přes dvě stěny a vysokou postelí. Čistá koupelna, snídaně v ceně a v naší cenový kategorii, yes please! A můžeme se ubytovat hned, dokonalost – vytoužená sprcha tak přichází asi o deset hodin dřív, než jsme očekávali a kvalita našeho života výrazně stoupá :D

O chvilku později se setkáváme s naším řidičem lodi, který nás bere do přístavu a dlouhým kanálem se vydáváme na jezero. Na březích od každého domečku vede molo, na kterém někdo zrovna pere prádlo, myje nádobí, myje sebe nebo si zrovna čistí zuby v bahnité vodě.

Během několika hodin, které trávíme na jezeře, se seznamujeme s životem na vodě. Je skoro neuvěřitelný, jak přirozenou součástí života se voda pro místní obyvatele stala a jak se jí dokázali přizpůsobit, jak nemají vůbec pocit, že by je nějak omezovala. Obratně se pohybují na maličkých i větších loďkách, vybudovali si na vodě okrasné i zeleninové a bylinkové záhonky…

Trošku “princessy feeling”, protože Tomovi všichni chválí krásnou (= světlovlasou) ženu :))

Díky našemu průvodci se setkáváme i s místními řemesly. Jako první nemůžou naší pozornosti ujít rybáři se svým specifickým stylem pádlování, kdy jedno dlouhé pádlo ovládají nohou a přidržují si ho rukou. Některé dílny na jezeře (všechno je vystavěné na „kuřích nožkách“), například tkalcovna, jsou autentický zážitek. Mladá slečna nám ochotně odpovídá na všechny otázky, zatímco sledujeme ženy, které tu za dva dolary na den tkají lotosové a hedvábné šály. Ty nejsložitější z nich trvají až 100 dní a kvůli jediné chybě může práce přijít vniveč. Naopak „stříbrnictví“ už zase tolik nevěříme a máme pocit, že muži tu zasedli ke stolům a začali se tvářit, že vyrábí šperky, pár vteřin předtím, než jsme překročili práh a trošku na nás hrají divadlo. Setkáváme se s „žirafími ženami“ (Kayan people), které se také živí tkaním látek na tradiční oděvy svých kmenů. A trochu taky tím, že je tkají na takovém místě, aby zvídavý cestovatel mohl nakouknout a nechat v ošatce nějaké peníze.

Lámáním stonků lotosu a natahováním vzniklých dvou částí od sebe vzniká jemné lotosové vlákno.

Hedvábné nitě nabarvené a seřazené přesně tak, aby vznikal vzor z předchozí fotky. Hlavně to nezmotat!

Zvědavý koťátečko z kočičího chrámu na jezeře <3 

Téměř každý den se v některé části jezera koná trh, kde místní obchodují potraviny, hlavně ovoce, zeleninu a ryby, takže ani ten nemůžeme minout. Všudypřítomné bahno, mrtvé ryby navlečené na drátech v něm, mokré zmuchlané bankovky minimální hodnoty a všudypřítomné úsměvy… Jeden den a takových dojmů!

“Zaparkované” lodě u tržiště, ke kterému se sjeli lidé z jezerních domků v okolí.

Jakmile překročíme práh pokoje, přemáhá nás únava a snad tři čtvrtě hodiny se prostě nemůžeme ani zvednout! Navečer si procházíme městečko Nyaung Shwe a přejídáme se k smrti obrovským ananasem z místního trhu, pro který jsme přeskákali po kamenech mezi loužemi a lepivým bahnem, který zouvá žabky :D Tohle místo je úplně království ananasů. Ráj <3

[EDIT 2. 5. 2016]

Zjistila jsem, že existuje ještě jedna Evernote poznámka, kam jsem si poznamenala náklady za tenhle den, tak je doplňuju!

Vstup do oblasti Inle Lake 2x	20 USD
Vyprání prádla	3.000 K
Ubytování ve White Avenue na 1 noc pro dva	18.000 K
Celodenní výlet na lodi 2x	17.000 K
Slaměný klobouk	2.000 K
“Dýško” rybáři za fotky	1.000 K
Káva 2x	2.000 K
Krmení pro holuby u chrámu	1.000 K
Oběd v restauraci na jezeře 2x	6.000 K
Fried rice k večeři	4.600 K
Pivo k večeři 2x	2.000 K
Obří ananas a granátové jablko	1.200 K
Celkem za 2. den	57.800 K + 20 USD