Ráno lije, vzdávám se svojí šance umýt si po třech dnech vlasy a asi budu muset vydržet další tři dny, než budu mít další příležitost.
Protože víme, že v sobotu dopoledne se na Trafalgar Square koná Nelson Saturday Market a protože tyhle věci máme rádi, hodně nás těší, že nám zastávka v Nelsonu bez většího plánování vyšla zrovna na tenhle den. Jen co se z boční uličky vynoříme na náměstí, praští nás do nosu vůně sladkýho pečiva a čerstvýho kafe. Aww. Stánky s čerstvým ovocem a zeleninou za v porovnání se supermarkety opravdu příznivý ceny, doma vyrobenými poctivými hořčicemi a omáčkami, sýry, uzeninami, designovými výrobky ze dřeva, přírodní kosmetikou…
… a dredař hrající na piano na kolech. Jeden z nejsilnějších hudebních zážitků ever, nepamatuju si, kdy bych naposledy slyšela něco tak upřímnýho a příjemnýho. Se svým pianem cestuje, něco si o něm přečíst a dokonce si za dobrovolný příspěvek stáhnout jeho hudbu můžete na Evolving rhymes. Bohužel se mi nepovedlo najít přímo tu skladbu, kterou hrál, ani nic moc podobnýho, tak jsem trochu zklamaná teď, že se o to nemůžu podělit.
Ochutnáváme dosud neznámý úlovky z trhu, ovoce paw paw a feijoa. Zatímco paw paw (na fotce) připomíná jak měkkou dužinou tak chutí něco mezi banánem a mangem a “otvírá” se stejně jako avokádo podélným rozříznutím a pootočením, feioja má nakyslou, citrusovou chuť.
Nedokážu si vybavit, jak jsme si na to vzpomněli, ale v Nelsonu jsme si dali za úkol sehnat bavlnky a oprášit náramková skilly z dětství. Já jsem jako menší byla královna všech možných provázků, bavlnek a korálků, což pozdějš přešlo ve Fimo mánii, a to už možná někteří i pamatujete. V galanterii prodával strašně milej starší pán.
Nádhernej pohled na celý město je z vyhlídky, která je zároveň geografickým centrem Nového Zélandu – Centre of NZ. Jako největší luckeři jsme se na kopec vyškrábali pár minut před západem slunce, což dojem ještě hodně umocnilo.
Nelson je láska na první pohled. Kdybysme nemířili stoprocentně na sever, shodli jsme se na tom, že tady bysme bydleli vážně s radostí. Pokud se v Nelsonu vyskytnete, nenechte si ujít zmíněný víkendový trhy, kávu a něco dobrýho na zub (ať už preferujete sladký nebo slaný) v Suter Gallery Café, v závislosti na tom, co koho baví, věřím, že si každý vybere z velkýho množství galerií, od klasickýho umění po odpad zrecyklovanej na art, katedrálu, která se jako monument za slovo vzatej tyčí nad městem, západ slunce se zálivem jako na dlani a celkově si užijte město, který má takovej kulturní nádech :)
Setmělo se. Sedíme v autě zaparkovaném před knihovnou a konstatujeme, že mít na to budget, Zélandem bysme se vážně dokázali toulat zbývající čtyři měsíce. Pár kliků na stránkách Interislanderu a…
“Takže zítra fakt už Wellington.”
Legální prostor pro přespání nám dneska poskytne Brown River Reserve na cestě mezi Nelsonem a Pictonem. Zatímco K. řídí, já využívám čas a dopisuju, co se dá. Před pár dny jsme si říkali, že když se člověk snaží dokumentovat svoje cestování, měl by si na něj vyhradit dvakrát tolik času. Ačkoli mi psaní a třídění / organizování / upravování fotek trvá dlouho, už teď jsem za to vynaložený úsilí hodně ráda. Neumím si představit přijet po tomhle všem někam jen tak s nafocenou kartou. Když vidím, jak lovíme v paměti věci i pár dnů zpět, nikdy bych bych to už nedala dohromady. Když zapatráme trochu dál v telefonech nebo kartě v GoPro, která díky svý obrovský kapacitě nevyžaduje zrovna častý mazání, vždycky nestačíme žasnout, kolik toho zažíváme. Musíme sestříhat video!
“Už mi zbývá jen dnešek a fakt budu v současnosti!”
“Já se tak těšim, až si to jednou přečtu…”
No Comments