Paříž, den třetí
Palais de justice – Notre Dame – Pantheon – Jardin du Luxembourg – Jardin des Tuileries – Louvre
Protože pátek už je všední den, Tomáš musí na rozdíl od téměř všech Francouzů, kteří si vzali dovolenou, do práce a já trávím den s našima. Ráno cestuju metrem přes půl Paříže, s vydatnou spoluprací z Čech už pomalu vyrážíme do dalšího autoservisu, protože v prvním domluveném nám oznámili, že závadu opravit nedokážou. Další hovor, prý ani v ofiko Volkswagen servisu nám auto neopraví, mají moc práce, v dalším pro jistotu ani neberou telefony. Vzdáváme to, asi v Paříži budeme muset zůstat na věky.
Plánujeme vystoupit na stanici Cité, bohužel metro z důvodu opravy nestaví na stanici, kde jsme potřebovali přestoupit na tmavorůžovou linku, operativně měníme plán a vystupujeme někde co nejvíc poblíž Île de la Cité. Procházíme se kolem Palais de justice, Sainte Chapelle z důvodu nekonečné fronty vynecháváme.
Počasí nám přeje, je teplo a svítí sluníčko.
Notre Dame. Všechno je tak obří! Co mě vážně zaujalo je to, že všechny památky mnohonásobně převyšují ostatní budovy a třeba právě při pohledu z Eiffelovky všechny monumenty spolehlivě najdete. Fronta je taky dlouhá, ale utíká hodně rychle, vstup je totiž zdarma a katedrálou se projde takovým okruhem, nikde žádné zdržování. Interiér je vážně dechberoucí. Z původního plánu jít se podívat do věží a do podzemí upouštíme kvůli šílené nehýbající se frontě a radši si na chvíli sedáme do parku za Notre Dame. Pohled zezadu je zase úplně jiný.
Parky v Paříži jsou vážně super věc. Jsou úplně všude, jsou skvěle upravené a čisté. Z rušné ulice se dostanete pár kroky do oázy klidu. Protože většina Pařížanů nemá zahradu, tráví tu i oni hodně volného času. Všichni se válí v trávě – jako doma.
Pokračujeme dál, přes Seinu z ostrova na druhý břeh. Náhodou objevujeme most, na který si páry všemožnými zámky zamykají svoji lásku, v případě, že klasický zámek zrovna není po ruce, poslouží i různé mašličky, gumičky do vlasů, nebo třeba zámek na kolo.. Jedna strana zábradlí už je plná, sbírka se postupně rozrůstá i na stranu druhou. Hezká tradice :)
Procházíme úzkými uličkami v Latinské čtvrti, pokukujeme po okolních obchůdcích s opravdu různorodým zbožím. Přicházíme k Pantheonu, hrobce spisovatelů. Budu se opakovat, ale je prostě šíleně obrovský, vůbec si nedokážu představit, jak něco takového dokázali postavit. Zvláštní je, že když stojíte blízko, vnímáte hlavně sloupy a štít a působí jako antický palác, zatímco z dálky stavbě dominuje vysoká kopule. Uvnitř najdete kyvadlo, kterým kdysi vědci dokazovali, že se Země otáčí. Kyvadlo se pořád kýve, a protože už tedy víme, že se Země točí, alespoň ukazuje hodiny. Vnitřek zdobí velké fresky pokrývající téměř celé stěny a různá sousoší. Scházíme do krypty k hrobkám spisovatelů. Mimo jiné by tu měl odpočívat například Victor Hugo, Émile Zola, Voltaire, Alexander Dumas a snad dokonce i pan Braille, když tam má svoji bustu a tabuli.
Kousek od Pantheonu si kupujeme zmrzlinu, vůbec první kopečkovou, kterou za celý pobyt vidím. Systém je poněkud zvláštní, neplatíte počet kopečků, na výběr máte z malé, střední a velké. Začínáme na 3,5 € a stupňuje se po euru. Prodavač chce slyšet, kolik druhů chci, protože rozumím asi polovině názvů, říkám, že tři a vybírám poměrně klasiku – čokoládovo oříškovou, jahodou, a třešňovou. Neobdržím kornout s jen tak ledajakou zmrzlinou, ale přímo dílo – ze zmrzlin udělá každému květinu, asi růži. Nejlepší zmrzlina ever, fakt že jo! A že jsem jich měla. Až se vyskytnete v Paříži, je to vážně must have. Nic nikdy nechutnalo prostě fakt takhle opravdově. Zmrzliny jsou přírodní, bez barviv, éček a kdejaké další chemie, neokouzlí vás tedy možná zářivé spektrum barev, spíše tlumenější přírodní tóny, ale ta chuť! Zmrzlinárna se jmenovala Amorino a jak jsem později zjistila, po Paříži je jich rozseto několik (další například v Touillerijských zahradách před Louvrem) a možná byste je našli i jinde (podle nápisu pod názvem bych tipovala Itálii, hm?), v případě zájmu umíte používat Google stejně jako já.
Na chvíli si sedáme na židle u kašny v Jardin du Luxembourg, poprvé vidíme půjčovnu malých plachetniček, obdivujeme krásně upravené rozkvetlé květinové záhony, domlouváme sraz s Tomášem a vydáváme se k poslednímu z cílů dnešní trasy, k Louvru. Procházíme kolem kostela Saint Sulpice, potkáváme dva border teriéry během pěti minut, kupujeme sladkosti v cukrárně Pierre Hermé a Boulevard St. Germain je snad nekonečný.
Prohlížíme si obelisk na Place de la Concorde a na lehátko-židličkách u prvního „jezírka“ (jak se tomu říká, když to není přírodní, ale není to ani kašna, ani fontána, prostě bez těch stříkajících věcí, padající vody a tak?) v Tuilerijských zahradách čekáme na Toma. Přesun dál, fotíme se u Malého vítězného oblouku, po chvíli zjišťujeme, že jsme stáli jakoby zezadu, tak znova :D Opět nechápeme, jak někdo něco tak obrovskýho a krásnýho mohl postavit a přemýšlíme, jak se tam asi třeba hledali, když tam bydleli a neměli mobily, protože člověk by tam mohl chodit podle mě klidně aspoň tři dny, než by prošel všechny chodby a místnosti, ve kterých jsou teď expozice. Své jsme si splnili spatřením Mony Lisy, nikdy asi nepochopím, proč zrovna takový malý obraz má tam strašně velký význam a hlavně cenu. Jdeme se podívat na antické sochy, které nás baví o poznání víc, na Sfingu a rychle pryč, uvnitř je strašné horko a vydýchaný vzduch, na padnutí. Klimatizace sice sem tam fouká (z podlahy!), ale vůbec nestíhá. Tátovi se opět (jako den před tím údajně na Eiffelovku) daří pronést přes rám i skener “zavazadel” do Louvru skládací kudlu.
Denisa nás táhne ještě k velkému ruskému kolu, které stojí také v zahradách před Louvrem, a na které se stejně nikomu nechce, necháváme se ukecat alespoň na vysoký řetízkáč, loučíme se a odjíždíme na Défense.
Nohy bolí, dnešní trasa byla vyčerpávající, rovnou říkám, že večer už mě nikdo nikam nedostane. Cestou nás napadá stavit se v kině, jestli tedy seženeme Harryho Pottera v originální znění, nebo ne. Od paní u sousedního automatu na lístky zjišťujeme, co znamenají zkratky za názvy filmu, vybíráme si VOSF (version originale sous-titres français). Zbývá necelá půlhodina do začátku, večeříme v nákupním středisku Les 4 temps a jdeme na film. Ze začátku byl strašný nezvyk, jak když něco nerozumíte / neslyšíte, podíváte s očekáváním záchrany na titulky a ty ve francouzštině :D I když občas teda pomohly, ale nijak závratně. S posledním filmem mi absolutně končí veškerý dětství a je to strašně smutný, pořád nějak nevěřím, že to skončilo prostě, ach.
Dvě á čtyřky ve Wordu, jo. Co bych pro vás neudělala.
7 Comments
ta zmrzlina! (woot)
Ta fotka jak držíš tu pyramidku jee dokonalá! A ta stěna se zámkama je taky úplně perfektní prostě !!!
Pantheon je moje nejoblíbenější stavba vůbec s u zkoušek na architekturu mi tvrdili, že si to pletu se Sacre Coeur. Drzost! A Jardin du Luxembourg jsou krásné, hlavně se pak koukat na Montparnasse, jak se leskne v zapadajícím sluníčku. Ježtě, že jsem kousíček od toho bydlela. :D Paříž je nejlepší pěšky. Metrem jsem tam nikdy moc nejezdila :)
Jo a s tou skládací kudlou – já měla na palubě letadla manikúrní nůžky a nikdo nic neříkal. Zato na lesk na rty měli plnou hubu keců :D Divný ty lidi!
úžasné, tá ako držíš tú pyramídu je super :D
Vyslo vam super pocasi a ty fotky jsou proste kouzelny! Nejlepsi je stejne Tomas s tou Monou Lisou. :D Jeste jsem nikoho se tak fotit nevidela. Uz se tesim, az budu moct takhle napsat o Rime…strasne se tesim. :)
Krasny fotky jako vzdy…
Kazdopadne jsem rada, ze mi detsvi skoncilo davno, abych to nemusela furt svadet na chudaka harryho pottera jako vsichni ostatni xDD
achhhhhhh chci si zamknout nasi lasku, dat si zmrzlinu ve tvaru ruze, nakoupit si cukrovinky a divat se na HP v originale s francouzskymi titulky:) (i kdyz neumi ani slovo)…..jesteee..prosim:)