U vás všech jako by se s první adventní nedělí roztrhl pytel s vánoční náladou, zmatky, pečením… A já měla snad poprvý od září den, kdy jsem mohla trochu vydechnout. Možná se mi to zítra ve škole vymstí, ale potřebovala jsem vypnout. Proflákala jsem den úplně nejvíc, jak si to dokážete představit. Nepřevlíct se z pyžama až do doby, kdy se jdu večer sprchovat, to už se mi nepovedlo několik let, nebyla jsem totiž už vážně dlouho ani nemocná *ťuk ťuk ťuk*. A nedělala jsem nic prostě :D Protože jsem si to zasloužila a protože se mi takováhle příležitost zase hodně dlouho nenaskytne.
Abych nebyla za úplnýho ignoranta – já vánoce zbožňuju. Ráda peču (to ale až příští víkend), mám ráda období milion čajů denně a pálení svíček.. Miluju nakupování a vůbec mi nevadí nakupovat pro někoho jiného, naopak. Strašně mě to baví a strašně ráda bych jim koupila asi milionkrát víc dárků, než nakonec vždycky koupím a než finanční situace studenta s nárazovýma brigádičkama dovolí. Dárky mám snad krom jednoho všechny. Když ne poschovávané doma, tak minimálně kdesi na cestě ze zahraničí. V září se většinou ještě krotím, ale s úderem října přichází můj čas největších vybírání a objednávání, vykupování obchodů a s tím také čas plačícího účtu, ale to je vedlejší :D Doufám, že jsem vybrala dobře a že radost bude. Teď mi bude tři týdny líto, že už nemám skoro co shánět :D
Ve středu jsme měli s Tomem 3,5 roku “výročí”, který jsme neslavili a ve čtvrtek zbýval přesně měsíc do příletu Annick.
Chtěla bych strašně na hory.
1 Comment
Já čekala, kdy se přidáš ke všem těm příspěvkům. :) Jsem ráda, žes zarelaxovala, já měla šílený víkend, byla jsem dost busy, ale jsem ráda, že jsi zažila pyžamkování….to já moc ráda. :P
A gratulace k těm 3,5 letům. (WAW)