Hlavně, že jsem včera večer říkala, že se mi za celou dobu v autě nezdál žádnej sen, co bych si pamatovala. Na nejstrašidelnějším kempovacím místě se mi zdály děsivý sny celou noc <3 Ale probuzení vycházejícím sluníčkem nad jezerem bylo skvělý. Připadali jsme si strašně jako v Cestě do pravěku. Potřebovali jsme dosušit prádlo, Jirka snad finálně pošolíchal brzdy novým nářadím a já jsem se konečně pustila do mapy.
Ráda dělám věci, zejména ty, o kterých vím, že nejsou úplně dlouhodobá investice a není potřeba je brát zbytečně vážně, míň sterilní, baví mě dát jim trochu ze sebe. Proto je ručně pomalovanej surf, nespokojila jsem se s původním potiskem na spodku longboardu, určitě si vzpomenete na moje růžová kola a doma mi pokoj odvždycky zdobily vlastnoručně vyrobený (ať už úplně ručně nebo na počítači) cedulky a plakáty. A proto dostal náš VaNZ mapu, do který si postupně budeme zakreslovat cestu po Zélandu.
Kolem poledne jsme vyjeli do Te Anau, hezkýho, živýho města u obrovskýho stejnojmennýho jezera a strávili tam odpoledne plánováním dalších dnů. Měli jsme tady ve Fiordlandu pár věcí, které bysme si nechtěli nechat ujít, a bylo potřeba to nějak zorganizovat. V Te Anau je krásné velké visitor centre / inforcentrum, kde jsme od ochotnýho zaměstnance získali všechny informace, co se mi předtím nepovedlo si úplně ujasnit na netu, koupili pár brožurek o trecích v okolí, protože papírový jsou prostě mnohem líp po ruce, seděli na sluníčku nad mapkami a s telefony v rukách organizovali, co s námi bude dál :)
Nachází se tu v okolí tři z devíti novozélandských Great Walks, nejpopulárnějších vícedenních treků – Kepler Track, Milford Track a Routeburn Track. Ani jeden z nich nepůjdeme. I když určitě alespoň jeden Great Walk bysme si za náš pobyt tady vyzkoušet chtěli, ve chvíli, kdy jsme vyráželi na trip, jsme neměli vůbec představu, kdy se do téhle oblasti dostaneme, abychom si zamluvili huty na přespání, a pár dnů předem už není šance (třeba Milford si teď můžete zabookovat nejdřív na konec října). A vzhledem časté k nutnosti dopravy z konce treku zpět k autu (u Routeburn Tracku je to tuším kolem 250 km) to taky není vůbec finančně nenáročná záležitost. Ale nějaký vícedenní track jsme si určitě projít chtěli, abysme trochu otestovali, co zvládnem – naštěstí jsme se nijak nevázali k tomu, že to bude zrovna jeden ze tří výše zmíněných a vybrali jsme si pětidenní akci, Hollyford Track, který výše zmíněným může, myslím, docela slušně konkurovat. Od toho se teď budou vyvíjet následující dny, protože jsme si na příští pondělí objednali loď, která nás sveze na cestě zpátky o 3 denní etapy, poslední k parkovišti opět dojdeme. Trochu komerčnější program jsme si zařídili taky na tenhle čtvrtek a nemůžeme se dočkat :)
Odpolední kávička ve Fat Duck poskytla dostatek času na publikování článků z předchozích dnů. Už tak bylo docela náročný zorientovat se ve fotkách, docela nejvyšší čas.
Nepotřebujete si taky někdo něco nabít?
Přímo v Te Anau, kde by se nám hodilo zůstat, protože tam potřebujeme pořídit ještě nějaké věci ráno (checklist: plynové bombičky, voda, pojistky, backcountry huts tickets, spočítat a dokoupit jídlo na trek), opět není možnost nějakého nízkonákladovějšího kempování, údajně tam byly pár let zpět větší incidenty s turisty a město tak možnosti výrazně omezilo. Kempujeme 20 km nad městem v DOC kempu Henry Creek, hned na břehu jezera Te Anau. Milý místo s krásným výhledem na jezero a hory naproti jen pár metrů od zaparkovaného auta, který mě poprvý donutí vytáhnout stativ a zkřehlýma rukama ho stavět v drobných kamíncích.
No Comments