Protože jsme do “kempu” včera přijeli až za tmy, rozhodli jsme se, že otestujeme noc v autě místo ve stanu, což byla trošku bolest, ale čekala jsem, že spánek na sedačce spolujezdce bude vzhledem k už týden skříplýmu nervu v zádech horší zážitek. Spala jsem od deseti do sedmi, což je skoro dvojnásobek průměru za poslední týdny. Ráno byla v autě docela zima, ale koukala jsem zamlženým oknem na moře a na východ slunce z pod peřiny (noaco) a čekala, než se probudí kluci, do venkovní zimy se mi nechtělo. Po otevření dveří se ale konalo velký překvápko a venku bylo teplejš, než uvnitř. Naakumulovali jsme trochu tepla při procházení se po pláži, našla jsem krásnej kousek paua shell, K. mě naučil hodit kamenem (neptejte se) a jestli mě ještě naučí vyskočit do výšky, možná ze mě konečně bude plnohodnotnej člověk.
Vyrazili jsme dál na jih, nečekala nás dlouhá cesta. Cestou do Dunedinu jsme se zastavili u Moeraki Boulders, což je několik desítek neobvyklých velkých kulatých balvanů na pláži. Vznikly údajně tak, že se před 60 miliony let nějaká malá věc (kámen, větvička..) začala obalovat bahnem, které postupně zkamenělo a zůstalo v dnešní podobě.
Při příjezdu do Dunedinu jsme sjížděli delší kopec, na němž se ozvaly o něco víc než obvykle naše brzdy, o kterých jsme trochu pochybovali už dřív, a tak nějak jsme se usnesli, že by bylo asi fajn s tím něco udělat, dokud jsme takhle hodně v civilizaci a tak nám zítra ráno budou upravovat brzdový kotouče a měnit destičky. Pěkně začínáme!
Dunedin nás nadchnul. Vlastně jsme říkali – probírali jsme to před pár dny s návštěvou – že je super, že jsme bydleli v Christchurch, že nám každý město, kam přijedeme, přijde krásný. Měli jsme rádi i Christ, hodně. První dojmy byly hodně smíšený, ale člověk si najde svoje oblíbený místa a začne se cítit jako doma. Protože bylo dost pozdě na to, abychom šli po nějakých zajímavostech s otevírací dobou, vzali jsme si alespoň informační letáky o great walks a zjistili jsme při jejich lovu, že tu je “streetart trail”, taková tour po místech s graffiti. Mám tohle hodně ráda a docela mě překvapuje, jak moc je to na Zélandu podporovaný, Christchurch byl obrovských uměleckých děl taky pyšně plnej. Měli jsme tak takové malé cíle, díky nimž jsme si navečer prošli docela velkou část centra města.
Na osmou jsme měli rande naslepo s fotografkou Anetou, se kterou jsme se navzájem zaujaly na instagramu a narychlo domluvily společný večerní výlet na Signal Hill, odkud byl krásnej výhled na noční město.
Máme vytipovaná tři místa, kde bysme mohli přespat, všechna jsou dost kapacitně omezená a celkem daleko od sebe, tak fingers crossed, ať nám to vyjde na prvním!
No Comments