Budíky nastavený na 5.25 a 5.30 a neodkladný vstávání, docela nezvyk. Na to, že ještě před deseti dny to byl úplnej standard – rychle si člověk zvykne na lepší :) Se zalepenýma očima přeskládáváme narychlo auto, snídám za běhu banán a motáme se hodinu po tmě klikatýma silničkama v lesích k Milford Sound Lodge. Tam už na nás čeká instruktor Jono, typickej blonďatej pohodovej Švéd, po chvilce se přidá asistující Kaliforňan Jack a po tom, co se zbytkem skupiny podepíšeme nezbytnej formulář o tom, jak když zemřeme, oni za to nemůžou, se přesouváme k Deep Water Basin.
Boží pruhovaný termoprádlo, fleecová mikina, sprayskirt, vodě a větruvzdorná bunda.. a double sea kayaky! Začíná se pomaličku rozednívat a našich pět žlutých kajaků vyplouvá do tmavejch vod Milford Soundu.
Já mám lodě strašně ráda. I z českých řek mám jenom hezký vzpomínky (díky, T.) a tohle je ještě trochu jinej level. Celý fjord máme ráno pro sebe. Okolní hory jsou něco neuvěřitelnýho. Jsou TAK obrovský, že absolutně zkreslujou odhady všech vzdáleností a výšek (tipujeme vzdálenost vodopádu na 1 – 2 kilometry, údajně je to víc než 10). Většinu času je slyšet jen šplouchání pádel o vodní hladinu, protože na nic víc se nikdo nezmůže. Pro mě je takový to největší wilderness a asi nejblíž, jak můžu přírodě bejt. Možná to, jak člověk plyne s vodou. A možná tím, jak v lodi sedím nízko, pocitově vyvolává ještě o něco víc tu úctu, zdravej respekt.
Chvilku před koncem dvanáctikilometrový cesty se mi dělá trochu zle, asi kombinace lehký mořský nemoci (vždycky si vzpomenu, jak jsem v jedenácti rodičům zvracela ze šlapadla), nedostatečnýho pití a toho, že se rychle udělalo celkem horko, když začalo svítit sluníčko (a my milion vrstev všeho na sobě), tak mě K. chvíli veze a jsem žena zachráněná.
Když se později objeví několikapatrový výletní lodě, jsme všichni stoprocentně přesvědčený, že to bylo nejlíp investovanejch 149 dolarů. Milford Sound díky tomu zůstane v mý paměti jako úplně něco jinýho, než co by pro mě cesta znamenala, kdybych si během hoďky cvakla pár fotek z čtvrtý paluby a u zábradlí se mačkala s dalšíma x desítkama lidí. A pokud jste třeba zrovna ve fázi, kdy se rozhodujete, jakým způsobem si Milford Sound prohlédnout, s radostí doporučím Roscos Sea Kayaks a jejich výjezd Sunriser Classic. Maličká skupinka, supr vybavení a skvělí guidi, kluci, co tu jsou taky na working holiday, jejich práce je baví a na nic si nehrajou.
Odpoledne si ještě užíváme výhledy na fjord a hory z lavičky před kavárnou. Přišel nelítavej pták, taková menší slepice. A klovl mě do bosý nohy, wtf.
Vracíme se na další noc do The Divide, protože má strategickou polohu pro zítřejší ranní start Hollyford tracku. Snažíme se nějakým rozumným způsobem vymyslet, co potřebujeme a bez čeho se radši obejdeme, protože na pětidenní cestu řešíme v batohu každý gram. Věcí obecně asi moc potřebovat nebudeme, s jídlem to je mnohem horší, to budou dobrý dvě třetiny váhy báglu. Jsme na sebe hodně zvědaví. Od zítřka pár dní píšu postřehy na papír :)
Moje ruce asi po prvních šesti hodinách týhle cesty zjistily, že nejsou ve svý komfortní zóně u počítače a okamžitě reagovaly ekzémem. Tak se konečně po deseti dnech se změnou klimatu celkem srovnaly a jsou zas fajn. Ale zas jsme sežraný od sandflies. Jono vyprávěl o sandflies takovou pěknou maorskou legendu, že prý když nejmladší z bohů vytvořil fjordy ve Fiordlandu, ostatním bohům se tu tak líbilo, že tu trávili roky a roky a bylo už potřeba, aby se věnovali zpět svým záležitostem a povinnostem. Jedna z jeho sester proto stvořila dvě “nestvůry”, které se rychle namnožily a znepříjemnili pobyt ve Fiordlandu natolik, že ačkoli to tu je nádherný, se tu už nikdo nechce zdržet příliš dlouho – stvořila právě sandflies. A proto tohle místo zůstává pro všechny tak speciální. Jono vůbec měl storky a zajímavosti – mimo jiný nám ukázal taky Rimu Tree, který přidával kapitán Cook svým námořníkům do piva, když jim kvůli nedostatku vitamínu C na dlouhých cestách vypadávaly zuby.
Dobíjíme poslední zařízení na cestu, řešíme stříhání videí a životní styly, respektive nějakou balanci pracovního a osobního života v kombinaci s cestováním, dovolenýma. Je zajímavý, jak máme každej naučenej / zažitej úplně jinej standard a pohled na to, co je běžný. Je to fajn, obohacující.
1 Comment
BOŽÍ :)) nádherný fotky