January 18, Saturday

Čtvrteční Vlk z Wall Street byl skvělej. Na to, že je půlka ledna, nasadil laťku dost vysoko – nebude asi úplně snadný, aby ho letos něco překonalo. Shodli jsme se na tom, že má výbornej soundtrack. Leo se slušně odvázal a my jsme se řezali smíchy minimálně půlku promítání. Jestli váháte, rozhodně doporučuju :)

Už udělám stojku na hlavě i bez vykopávání nohou do vzduchu, fakt ji vytáhnu silou jen. Finďa to komentovala něčím ve smyslu, že je fajn, když přijdu domů, mám čas, tak si stoupnu na hlavu :D Ale jako ani né, narozdíl od běhání a jinýho cvičení tyhle blbosti nejsou vůbec o čase. Když chcete, tak to zkusíte pokaždý, když se zvednete od počítače a jdete si pro pití. 20 vteřin. A jednou se to povede.

Vymstilo se mi to, jak věčně čumím do telefonu. Čumím si takhle do telefonu, když vycházím z branky a jdu na vlak a najednou ležím na zemi a fakt třeba čtvrt minuty netuším, která bije, dokud si nevšimnu, že jsem hodila záda na zamrzlý kaluži :D

Před pár dny mi přišel e-mail, že jsem úspěšně prošla výběrovým řízením do Buddy programu, dobrovolnickýho programu pomoci studentům, co přijedou na výměnný studijní pobyt ze zahraničí do Čech, a měla jsem z toho fakt radost, protože jsem hodně chtěla se toho zúčastnit. Ale nevěděla jsem vůbec, jestli to bude prostě slečna z Afriky nebo týpek z Německa, vůbec. Dneska jsem už dostala konkrétní jméno osoby, kterou mám kontaktovat a se kterou budu trávit poměrně dost času celý letní semestr. Je to kluk z USA a podle fotky, kterou jsem vystalkovala na facebooku vypadá dost sympaticky, tak třeba z toho bude další mezinárodní přátelství jako s Annick, kterou jsem bájdwej viděla minulej pátek, když se ochomejtla v Praze a bylo to báječný, přes tři hodiny jsme mluvily strašně rychle, bez přestávky, a mluvily bysme snad tejden, kolik novinek a všeho jsme si nenapsaly za ty dva a půl roku, co jsme se zase už neviděly. To je šílenost, jak to letí, co? Přijde mi, že ten Londýn s ní, moje úplně první návštěva UK, byl fakt nedávno úplně.

Vůbec minulej pátek byl těžce nabitej. Dopoledne snídaně až do oběda :D s Annick a Stevenem, mazala jsem na zkoušku, chvíli počkala na N., až bude mít po pohovoru, vyzvedla ji kousek od Míráku, šly jsme za dvěma Britama, se kterýma nestihla zorganizovat schůzku ještě v UK, na kafe, pak jen spolu na večeři, na Čerňák, ona domů (což tak úplně nevyšlo – jsem zjistila, když mi ve tři čtvrtě na pět ráno volali s Kačenou jako o2 linka. Se nějak zasekli v TU v hospodě :D) a já ještě do kina na Hobita.

Napsala jsem krásnej překlep v seminárce, “odporný software” místo “odborný”, a i když jsem měla pocit, že jsem si to četla před odevzdáním milionkrát, zjistila jsem to až cestou na obhajobu :D

Dvakrát jsem byla teď na cvičení, roky roky roky jsem takhle na veřejný lekci v tělocvičně nebyla. Pump FX/body pump. Žádný hopsání (říká bývalá aerobička), pořádní zabijáčci jsme! Miluju to, fakt do umření se cvičí, jsme se tam sešli samí známí, takže trošku z hecu, ale tím lepší, žejo :D Nikdo nekazí morálku, minule jsme chtěli trošku popolízt po poslední sérii kliků po čtyřech a všem se nám hromadně podlomily ruce xDDDD Jsem fakt hodně dlouho nezažila, takhle se zničit. To člověk sám asi nikdy nedotáhne takhle daleko. Takže takhle.

Tomášoj děkujem za koláž, dělání koláží v telefonu je momentálně jeho nejoblíbenější aktivita :D

V pátek přijela N. zažít Kralupy. Jsem říkala, že bereme plesy trochu jinak tady. Že se tu tím nikdo nestresuje, aby byl nejnádhernější, netráví celý odpoledne přípravama, nenecháváme si na to dělat nehty, vlasy a tak, že tím, jak tu chodíme fakt na hodně plesů všichni je to spíš takový, jako jít do hospody, ale vzít si k tomu ty šaty a boty, co byste si jinak neměli příležitost moc nikam unosit.

“Lepší než drakem do oka.”
“Co?  Drinkem do oka?” 

“Nechci na ples, fakt nechci prostě, na to nejsem.”
…o 10 hodin později:  “Tyvolééé, to byla nejvíc párty!!” a o půl pátý spala jak kotě, než jsem si stihla vyčistit zuby.

Jak jsme prodaly chlebíček, ještě než jsme ho koupily.

Napsala jsem si do telefonu poznámku “Seš pijavice,” protože to včera někdo někomu řekl a mělo to strašně vtipnou souvislost. A nemůžem si teď zaboha vzpomenout, co to bylo xDDDD Vlasto?

“Bych chtěla vědět, jak se jmenuje ta naše hvězdokupa.”
“Hvězdokupa? A tam jako patříš ty, ty a ten.. jak se jmenuje, Kočka? Nebo.. to, ehmm, Káťa?”

Takže už víte, že jsme došly o půl pátý z plesu. A z Ponorky, no. Dopluly jsme tam na žralokoj a potom jsme na něm nad ránem taky odpluly ven zase, chtěly jsme si ho vzít domů a uchovat do budoucna a Vlastimil nám ho ukradl. Punk jak sviňa, výborně hráli, tančily jsme do úmoru jako na Silvestra a stejně jako na Silvestra jsme ve čtyři byly tak vysílený a tak ŠÍLENĚ hladový, že bysme už nedošly domů a musely jsme si dát jídlo cestou ještě :D Ale najíst se musíte, Tomáš vždycky tohle říkal, že nemůžete chodit spát hladoví, protože byste jednou třeba nemuseli už mít dost energie na to, abyste se probrali. A to nechcete, neprobudit se vysílením. Takže – ranním večeřím zdar.

 “Je vidět, že mám pizzu?”

“To je snobský, nejíst okraje pizzy.”
“Já mám náhodou okraje nejradši.”
“Měla bys dělat věci, který tě dělaj šťastnou, tak si třeba aspoň jednou kousni..”
…
“Tyvole, ale je rozdíl jednou si kousnout a nacpat si celej okraj pizzy najednou do pusy!!!” 

Protože Nat, stejně jako Káťa (toho vezmem někdy příště, třes se! :D), nebyla NIKDY NIKDY na bruslích ledních, domluvila jsem s lidma bruslení. Aspoň jednou za zimu musím jít vždycky, taková tradice prostě tady :) Rozenej talent asi, stoupla na led a jezdila jak drak xDD Dokud nehodila tygra a nevyrazila si dech, ale to je vedlejší. Krosili jsme lidi, holubičky, na babu jsme hráli, postrach stadionu, jak za mlada xDDDD

Jsme ubruslený k smrti, že ani nejdeme na dnešní párty (!!) a asi půjdeme usnout k druhým Hunger games, na který jsme úplně zapomněly obě, že už dávno jsou (!!!), a ani jedna jsme je neviděla ještě.