V poledne jsem si přinesla z labu cédéčko s fotkama z Diany. Vždycky velký očekávání, nevýhoda toho, že je nemám rovnou papírový, že je nemůžu prolustrovat hned na chodníku před dveřmi, ale musím si počkat domů. Tentokrát trochu zklamání, mám trochu podezření, že se porouchalo přetáčení filmu, protože na dvou třetinách z něj nebylo absolutně nic, ani náznak. Zbylých jedenáct políček vydalo pár povedených záběrů. Naštěstí si za ten půlrok nepamatuju vůbec, co jsem vyfotila, tak mě to alespoň tolik nemrzí. Krom jedný fotky, ta dost. Ale to je film :)
Takhle to šlo postupně :)
(Vidíte zvíře?)
A prostě. Stala se věc úplně! Si tu zrovna připravuju do příspěvku tyhle fotky, vlezu Natále na blog a čumím úplně jak péro z gauče. Nejen, že je stihla postnout ještě dřív, než já, ALE…! Ti Killers? Cože prostě?! To fakt musí bejt telepatie, včera jsem PŘESNĚ tohle říkala Tomášoj, když jsme jeli z tý nemocnice z Kladna tady u nás na mostě, že to je šílený, že Mr. Brightside je deset let už stará písnička a že deset let je strašně moc.
Úplně je pravděpodobnost asi 0,0000000000000000000014, že bysme měly potřebu něco takovýhleho někomu sdělit takhle ve stejnou dobu. Jaký jsou faktory, který by ovlivnily nějakej výpočet pravděpodobnosti? Teď přemýšlíme usilovně. Asi to, kolik posloucháme společnejch kapel. Kolik mají The Killers písniček a kolik dní fungujou? A asi by to taky dost ovlivnil fakt, že jsme se spolu o hudbě bavily asi tak jednou v životě. Dvakrát vlastně. Jednou o Franz Ferdinand a podruhý o Schovaný od Fixy. Takže tak. Teď to někdo spočítejte. Dík!
No Comments