December 23, Thursday

Jsem ve skluzu, proto ještě jeden blog :D Dneska nám oficiálně začaly prázniny. Pro mě to znamenalo vstávání v 5.25 a jít prodávat zamluvený veky, rohlíky a sem tam i něco jinýho. Kdyby desetina těch lidí, co nemůžou najít místo na zaparkování u Tesca přijela nakoupit k nám, vůbec bysme se nezlobili :D Tož ale rozhodla jsem se šířit vánoční atmosféru prostřednictvím červeného pruhovaného svetru v kombinaci s mou nejoblíbenější zelenou šálou a sobími parůžky s rolničkami na čelence a sklízela úspěchy. Alespoň pousmát jsem donutila nejmíň každého druhého, občas mi dokonce někdo složil poklonu jinou než že mám pěkné parůžky, například “Slečno, vy jste taková hezká, taková… správná sobice!”, nebo “Dobrý den, jelene!”. Tak jsem měla radost, že se jim to líbí :D

Doma mi udělal ještě takovou poloviční radost lísteček z pošty. Poslední dárek to taky stihnul! Akorát se mi pro něj vůbec nechce jít, zvlášť poté, co mi Petulka doporučila skládací židličku a knížku s sebou :X Umím si celkem živě představit, jak to tam může vypadat den před Vánoci.

Nehty mi pořád drží. Slečna říkala, že budou na týden. Deset dnů a pořád pohoda. Přelakovala jsem je oblíbenou vánoční tmavě červeno-růžovo-fialovou a před chvílí málem spálila pilník při zkracování :D Strašně mi vyhovujou a na jednu stranu bych si je klidně nechala. Nemusím se bát o zatržení, roztřepení, uražení, oprýskaný lak. Jediné, co s nimi jde hůř, je strhávání jakýchkoli samolepek. Říkáte si, co je to za blbost, ale v čase odstraňování cenovek z vánočních dárků je to docela častá činnost :D I to se ale zvládne. Bojím se třeba, co v rukavicích na snowboardu, nerada bych o ně přišla nějakým bolestivým způsobem při pádu nebo tak.

Včera jsme do školy šli už jen tak symbolicky, na chvíli kouknout na vystoupení mladších ročníků, sboru a tak, předat si s holkama dárečky, natrénovat na štědrovečerní večeři přejedení kuřecím řízkem se salátem… V jedenáct nám skončil povinný pobyt ve škole, přesunuli jsme se s částí třídy na půl dvanáctou do casina, kde jsme setrvali asi do čtyř. Přicházet do hospody za světla je docela normální, odchod za světla už vypadá trochu notorsky :D Ale čeká nás to dvoutýdenní odloučení a všechny ty novinky, poznatky a drby jsme si prostě museli říct.

Opět se mi povedlo uklouznout s plnýma rukama věcí na tajícím náledí. Tentokrát bez újem materiálních, všechno vydrželo líp, než minule dorty, ale naražená kostrč začíná bolet :D

Že co vyrobím, tak taky nosím a není to jen byznys ;)

První várka dárečků :) Samé užitečné krásy!

Moc děkuju Charlottce a Jane za úžasná přáníčka, strašně mě potěšily. Janiino doplněné o boží dřevěnou žirafku a PlayBoye, Charlottka má zase absolutně úžasný rukopis!