August 28, Thursday

Whole30, ve středu večer byl 1. týden za náma. Možná jste tenhle pojem slyšeli, možná jste programem prošli, možná jste v knihkupectví narazili na knížku Jídlo na prvním místě.. Pokud nevíte, o co jde, asi nemá smysl, abych se tu snažila ve zkratce shrnout něco, o čem bylo napsáno smysluplně spousty a spousty a bez pořádnýho vysvětlení to akorát (z mnohých a mnohých zkušeností) vyvolává nedorozumění, nepochopení a zbytečný vlny emocí. Oficiální stránky tvůrců programu tady, stránka knížky s odkazy na užitečný materiály v češtině tu.

Po mým cca roce a Adamovým dva a půl roce experimentování s paleem jsme se rozhodli, že do toho jdem. Bavili jsme se o tom poslední měsíc. Po mým návratu z UK jsme rychle sežrali oslavný 3/4 čískejku, vypili lahev vína na grilovačce, dala jsem si s Térou poslední kafe s mlíkem, udělali jsme noční výlet na přípravnej nákup potravin do Tesca a ve středu ráno se do toho pustili.

Vajíčka k snídani jsou něco, bez čeho si skoro nedokážu představit ráno, ranní jídlo bylo pořešený. Když vynechám svoje svačinky, což mi přišlo skoro nemožný, znamenalo to, že druhý a třetí jídlo bude muset bejt něco pořádnýho. Hned ve středu večer jsme v Baru vlítli na hodinu a půl k plotně, obrátili kuchyň naruby, umazali všechno existující nádobí (asi třikrát), zjistili absolutně nedostatečnou vybavenost kuchyně (Ikea následovala velice brzy), uvařili asi čtyři různý jídla do krabiček na další dny a říkali si, že první den jsme přežili docela dobře. Až na to, jak smutný bylo, když jsem asi v deset ráno sáhla po balíčku žvejkaček, který mi ležely na stole (a který mám absolutně všude, protože normálně žvýkám asi balíček denně)… a smutně je hodila do šuplíku. Umělý sladidla, no. Stálá výbava báglu se rozšířila o novej kartáček na zuby a cestovní balení pasty na zuby.

Den na to jsme vyrabovali zdravou výživu v Dejvicích, jmenovali jednu z prázdných skříněk v kuchyni paleo skříňkou a naplnili ji kokosem ve všech možných formách (lupínky, mletej, živej, olej..), ořechama, avokádama, 100% čokoládou (když náhodou dostanu na čokoládu chuť, po kousnutí do týhle mě rozhodně přejde), olivama a sušenou zeleninou do polívky. Sehnat něco bez chemie je masakr. A vařit jídla bez chemie docela taky. Rychlá zeleninová polívka bez bujónu byla hodně smutná. První porce. Druhá už byla lepší a třetí talíř/misku (každej má jiný potřeby, no!!) už jsme si docela dost užili.

Mojí čtvrteční večerní bolestí žaludku začalo pár fakt blbejch dnů nevolností a šílený únavy. Dost brzo. Na to, že bysme vlastně měli být skoro zvyklí… Dva dny jsem šla spát v deset s křečema v žaludku, který do rána po 10 hodinách (na to, že většinou spím tak 6,5) spánku přešly. Prej, že umíraj mi v břiše hlady ty zviřátka, který žily z těch blbejch věcí a teď maj hlad. Sounds legit. Zní to docela jako peklíčko za to, že vlastně jíte dobře.. ale dobrá zpráva – sedmým dnem útrapy ustoupily a (spoiler do druhýho týdne) od tý doby je nám oběma dobře. Ale to bych předbíhala. To be continued.

Co nás k tomu ještě tak napadá? Čekali jsme to horší ve smyslu šílenejch chutí na nějaký prasárničky a neschopnosti odolat. Ale ono je to asi hodně o tom, že třeba nevybíráte nejmíň špatnou variantu, která akorát vyvolá chuť na něco dalšího. Jak prostě nemůžete fakt NIC, tak to je mnohem snazší. Naopak očekávali jsme asi únavu, ale ne takovou neschopnost fungovat několik dnů v kuse a hlavně ty bolesti břicha, kterejma jsme si prošli oba. A hlavně, který jsme na sobě nemohli nechat moc znát kvůli okolí, který nás samozřejmě od whole (a od palea tak nějak průběžně zrazuje celou dobu) zrazovalo s tím, že “jíst se má všechno”. Recept, jak to zvládnout? Najít si parťáka, co do toho půjde s váma a vařit asi fakt boží jídla, jako jsme to dělali my.

Co jsme třeba jedli krom vajíček na milion způsobů?
Cuketové špagety s “boloňskou”
Dušenou mrkev s vepřovým masem
Pečená kuřecí stehna s fazolovýma luskama
Vařené kuře v bylinkové domácí majonéze
Kuřecí kousky s brokolicí
Vepřové na žampionech s fazolovýma luskama na slanině
Kuřecí kousky s květákovou kaší
Vepřové-pepřové plátky s dýňovou kaší
Kuřecí vývar se zeleninou a vajíčkem
Sekanou se žlutou cuketou
Španělské ptáčky

Za hitparádu týdne vyhlašujeme první dvě zmíněný jídla, bych se užrala k smrti :D

Zamilovali jsme si mango a oblíbenou zábavou při nákupech jídla v Penny se stalo nakukování do cizích vozíků a vybírání, co z toho nákupu bysme mohli sníst. Rekord jsou celý 3 věci, ale málokdy se dostaneme na víc než jednu. Mazec.

Přemýšlím, co pro mě bylo ze změn v jídelníčku takový výrazný a nepočítala jsem s tím tolik předem. Určitě kafe bez mlíka (a samozřejmě cukru). Připravovala jsem se na to už poslední týden v UK a byl to pro mě docela záhul, neboť třetina mýho hrnku byla do tý doby mléko. Káťa mi poradil, ať si kafe trošičku maličko osladím, že se zbavím takovýho toho nejhoršího kyselýho a hořkýho “vocasu”, což mi hodně pomohlo. Udělala jsem to asi u čtyřech prvních a pak už jsem do sebe zvládla dostat americano nebo hrnek rozpustnýho docela normálně, s lehkým křivením držtičky.

Neumím si moc představit pustit se do whole30 z klasický stravy s přílohama, stravy, kdy jste zvyklí svačit pečivo a dávat si k odpolední kávě oplatku. Jestli to někdo přežije, tak klobouk dolů. Docela s čistým svědomím bych řekla, že jsem se pravidly whole řídila třeba z 80 % rok předem a “stejně to byl hec jako svině, žejo.” Držte nám palce, ať to dotáhnem. Zatím tomu věříme dost a… a to je asi tak nějak všechno, co jsem měla momentálně  v hlavě k prvnímu zdolanýmu týdnu. 21 dní zbývá.

“Od tý doby, co jsem přežil první tejden w30, se moje štěstí zvedlo hrozně.”