Sydney to Brisbane roadtrip #2

16. 7. 2015

Budíme se do krásnýho rána, ale už cestou na snídani králů v sympatickým podniku v jedný z nenápadných bočních uliček, Bugaboo, začíná poprchávat a cestou zpět utíkáme před regulérním deštěm.

Díky tomu, že náš plán na dopoledne zní “přejet půl Sydney autobusem k autopůjčovně” nás to nějak extra nemrzí až do chvíle, než zjistíme, že jsme o kilometr a půl přejeli zastávku, na který jsme měli vystoupit a tak k půjčovně přicházíme deštník nedeštník mokří na kost. I kdyby totiž nějaký autobus opačným směrem zrovna jel (jezdí asi ve 20 minutových intervalech), ani bysme si neškrtli, jízdenku totiž musíte mít koupenou předem (nejčastěji z nějaké večerky typu 7/11) a my jsme byli kdesi uprostřed průmyslový zóny za letištěm a mě je do toho zrovna úplně extrémně špatně z jídla. Ale co! Pobočku Travellers AutoBarn nacházíme snadno narozdíl od polského páru, který kolem bloku s kufry na kolečkách bloudí dobrých dvacet minut. Ještě, že potkali nás. V půjčovně vládne docela zmatek a kvůli několika předávkám aut najednou se vyřízení táhne o trochu víc, než by se nám líbilo, ale nakonec úspěšně odjíždíme v přestavěné Toyotě Hiace a yayy!

Yayy trošku opadává hned na první křižovatce, kdy manuální převodovka (po devíti měsících a spoustě tisíc kilometrů) v kombinaci s prokluzující spojkou a vykvrdlanou řadící pákou dělá trošku problémy… K tomu auto vydává trochu děsivý zvuky, údajně proto, že do něj lidi lijou nejlevnější benzín, který se v Austrálii prodává lehce namíchaný s ethanolem. Spousta majitelů hlavně starších aut to dělá i v Čechách, je to levnější, ale očividně to autům moc nesvědčí, nebo alespoň některým. Ale pořád jedeme :D

“Já bych to zrušil, víš, jak blbě se při řízení pije kafe, když levačkou musíš řadit?!”

Vyzvedáváme si autem v hotelu velký batohy (díky za ten spásnej nápad nechat si je tam, představa, že bychom měli v tu chvíli promočený krom malých báglů s macbooky i všechno oblečení…) a vydáváme se směr Bondi Beach!

Bondi, aww. Kocháme se výhledem opření o zábradní, ledovej vítr mi cuchá vlasy zatímco se snažím zalízt co nejhloubš do bundy a ve vodě lítají děti v plavkách a na vlnách se pohupuje dobrá desítka odvážných surfařů. Tak jo. Obědváme dokonalý burrito v mexický Beach Burrito Company jen přes ulici od pláže. Deset minut na to je mi znova fakt hodně špatně, jsem zvyklá, že mě žaludek trochu bolí přibližně po dvou ze tří jídel, ale v Austrálii je to extrém, nakonec nepřestane bolet skoro celou dobu a už moc nevím, co se sebou.

Když ale zahlídnu město včetně Harbour Bridge ve zlatým podvečerním světle, na chvíli na všechno zapomenu a z posledních sil se škrábu ještě výš v Hugh Bamford Reserve, abych si tenhle pohled mohla archivovat nejen v hlavě, ale taky v digitální podobě.

#nofilter. Fakt.